Bouhanni sice po neshodách s vedením týmu míří po sezoně do konkurenčního Cofidisu, přesto dál vítězí pro svoji původní stáj. Tentokrát si ve spurtu poradil s Johnem Degenkolbem z Giantu a Robertem Ferrarim z Lampre.
„Tvrdě jsme pracovali po celý den a v koncovce etapy jsme byli v té správné pozici,“ říkal spokojený vítěz, muž s přezdívkou Řezník. „Tady není příliš mnoho etap pro spurtery a my chtěli vyhrát aspoň jednu. Jsem rád, že se to povedlo už dnes.“
Ke třem etapovým primátům z Gira tak nyní přidal první z Vuelty.
Peter Sagan, lídr Cannondalu, jenž se v případě etapového triumfu mohl posunout do červeného trikotu vedoucího závodníka Vuelty, tentokrát rozjel spurt svému kolegovi Oskaru Gattovi, který měl podobné ambice.
„Chci Oskarovi pomoci,“ prohlásil Sagan už před etapou. Gatto posléze vysvětloval: „Hovořili jsme o útoku na červený trikot na týmovém mítinku. Peter je tady, aby se připravil na mistrovství světa. Já jsem dnes naším sprinterem.“
Gatto však projel cílem až šestý, tudíž na bonifikaci pro nejlepší tři nedosáhl. A jelikož se ve spurtu neprosadil ani Michael Matthews z Oriky, který se po týmové časovce držel rovněž v šestivteřinovém odstupu od jezdců Movistaru, zůstal červený dres ve vlastnictví španělské stáje. ¨
Přesto však měnil majitele.
Od Jonathana Castrovieja jej přebral Alejandro Valverde, šampion ročníku 2009, který byl v etapě na 21. místě nejlépe umístěným cyklistou z týmu - a to v případě shodného času rozhodovalo. Na druhé místo pořadí si polepšil Nairo Quintana, dle mnohých největší favorit Vuelty.
„Vůbec jsem neočekával, že bych se dnes mohl dostat do vedení,“ tvrdil Valverde. „Ale koncovka byla nervózní a komplikovaná, a tak jsem se snažil být vepředu, abych minimalizoval riziko ztráty. Nevnímal jsem, že jsem v cíli nejlepší z týmu. Už jsem byl po etapě v autobusu, když pro mě přišli, že mám jít na pódium pro červený dres.“
V rovinaté etapě, vrcholící poprvé v historii v andaluském přímořském středisku San Fernando, šlapala předtím v úniku dne čtyřčlenná skupina ve složení Aramendia (Caja Rural), Van Rensburg (MTN-Qhubeka), Conti (Lampre) a Hardy (Cofidis). Došlo tak ke kuriózní situaci, že v úniku při spurtérské etapě byl cyklista se startovním číslem 1, které jinak náleží na závodech bedlivě sledovanému obhájci titulu. Protože však Valerio Conti na poslední chvíli v sestavě Lampre nahradil loňského šampiona Chrise Hornera, „podědil“ i jeho původní číslo 1.
Jacques van Rensburg z debutující stáje MTN-Qhubeka se stal posledním z uprchlíků, které 17 kilometrů před cílem peloton pohltil. Potom už následovalo u břehů moře sprinterské vyvrcholení.
Dva kilometry před cílem byl v čele vláček týmu Sky, vzápětí se dopředu tlačily FdJ a Omega, na svoji šanci čekal Cannondale a mezi jezdce FdJ se vklínil i Degenkolb z Giantu.
Bouhanni se však vyvezl vpřed za kolegou Soupém. A pak už se mohl radovat.
Cyklistická Vuelta 20142. etapa: Algeciras - San Fernando (174,4 km): 1. Bouhanni (Fr./FDJ.fr) 4:01:30, 2. Degenkolb (Něm./Giant), 3. Ferrari (It./Lampre), 4. Stuyven (Belg./Trek), 5. Lasca (It./Caja Rural), 6. Gatto (It./Cannondale), 7. Hutarovič (Běl./AG2R), 8. Boonen (Belg./Omega Pharma-Quick Step), 9. Hofland (Niz./Belkin), 10. Pelucchi (It./IAM Cycling) všichni stejný čas. Průběžné pořadí: 1. Valverde (Šp./Movistar) 4:15:43, 2. Quintana (Kol./Movistar), 3. Amador (Kost./Movistar), 4. Castroviejo, 5. Erviti, 6. Izagirre (všichni Šp./Movistar) všichni stejný čas, 7. Gatto, 8. Matthews (Austr./Orica), 9. Bodnar (Pol./Cannondale), 10. Yates (Brit./Orica) všichni -6. |
