Jak těžké podmínky panovaly v Kontiolahti?
Bylo to vskutku hodně náročné. Příjemné bylo akorát to, že se tolik nebořila trať. Ale vítr, to byla loterie.
Dalo se na něj připravit?
Na první ležku jsem byla připravená, čekala jsem vítr zleva a v rámci možností na něj i zareagovala. Bylo to docela dobré, až na poslední ránu, kdy mi tam hodně fouklo. Po jedné chybě jsem si ještě říkala, že to nic není, že to ještě půjde. Ale na další položce...
... jste minula čtyřikrát.
Vítr se otočil z úplně jiné strany. Upravovala jsem si mířidla, ale... Nevím. Myslím, že jsem byla i nějaká víc rozhozená než na první střelbě. Jestli tam byl problém s polohou. Někdy si lehnu jinak, ono pak stačí pár centimetrů a všechno je... Mrzí mě to.
Co si říkala po té střelbě?
Že to je konec závodu, že už nemusím závodit dál, ale že si to nějak dojedu. Vzdávat závody úplně, to není můj styl. Navíc do konečného hodnocení Světového poháru je dobrý každý bod. Ale přiznávám, že psychicky mě ta položka odstřelila. Běžecky jsem byla unavená a po tolika chybách už to byla docela muka.
A navíc jste po čtyřech nepřesných výstřelech obkroužila o jedno trestné kolo navíc, pět.
Noooo.... Jak tam furt přijížděly závodnice a já se za nimi vyvážela, zapnula jsem automat. Po chvíli jsem si říkala: Kolikáté kolo vlastně jedu? Člověk je tam vykyslej, pořádně nemůže a do toho má ještě počítat.. Holt, je vidět, že tam ještě jsou rezervy... (smích) Když jsem si to uvědomila, už jsem byla daleko od výjezdu a nezbývalo mi, než to kolo navíc prostě dojet. Psychicky mě to sundalo ještě víc. Ale zase si říkám, že se aspoň naučím pořádně se s těmi situacemi poprat. I neúspěch je někdy potřeba.
V Kontiolahti jste nastupovala po nemoci a v předešlých sprintech skončila sedmá a třetí, takže pozitivní prodloužený víkend, ne?
Nevím, jestli se mnou někdo souhlasit, ale ty první dva závody byly pro mě úspěch. Vůči sprintům jsem byla hodně pesimistická, ale sama sobě jsem ukázala, že je umím zajet.
V průběžném pořadí Světového poháru jste pátá. Pošilháváte po čtvrté pozici?
Být v TOP 5 je pro mě sen. Vždyť je to tam tak nahuštěný! Jak jsem povahou pesimistka, nějak nevěřím, že bych se tam mohla udržet. Teď jsem si po nemoci vůbec nebyla jistá tím, jak na tom jsem a přála jsem si udržet se po tomto víkendu v desítce. A to vlastně pořád trvá. Když budu na konci sezony do deseti, budu moc spokojená. Vzhledem k výpadkům, co jsem měla, je vlastně zázrak, že se pořád držím mezi nejlepšími.
