„Český ženský tým je letos extrémně silný,“ sděloval hlasatel v areálu, když na trať sprintu vyrážela s číslem 2 první reprezentantka, Eva Puskarčíková.
Jenže hned při její položce vleže začalo střelecké trápení.
Vítr v tu chvíli dováděl, praporky se ocitaly až ve vodorovné poloze.
„Eva si dala tak tři cvaky, ale měla si dát ještě o cvak víc,“ komentoval úpravu miřidel šéftrenér Ondřej Rybář. Tři terče, které nezbělaly, odsoudily Puskarčíkovou k sáhodlouhému pobytu na trestném kole. Později líčila: „Cvakala jsem si proti větru, ale nejsem si jistá, že dostatečně. A možná jsem dělala i chyby na spoušti.“
Gabriela Soukalová svou čistou položkou vleže zvedla náladu v českém táboře. Navrch ten výborný čas!
„Byla jsem hrozně ráda, že můžu zase závodit,“ vyprávěla později. „V euforii jsem vyletěla po startu na trať a snažila se myslet na každý odpich, každý skluz, abych všechno udělala správně.“
Potom už bylo jen hůř.
Veronika Vítková minula hned své první dvě rány. Problémy se střelbou vleže, doprovázející ji v přípravě, se vrátily. „Jenže celou tu dobu laborovala s tím, že jí rány lítaly moc do strany. Zato teď šly moc nahoru,“ glosoval její kouč a strýc Zdeněk Vítek.
Jitka Landová zahájila vleže střelbou za tři.
A Gabriela Soukalová dvakrát minula vstoje. „Fakt těsné rány,“ litoval Rybář.
V Östersundu minula Soukalová při sprintu vstoje třikrát, nyní dvakrát. „V poslední době mě ty stojky moc nedrží,“ uznala po závodě. „Tak jsem se před ní snažila jet tak, abych se moc neuštvala a měla ještě trochu síly ty rány podržet. Bohužel jsem to ani dnes nebyla schopná moc zkorigovat.“
„Ještě by Gábina mohla bojovat o dost dobré umístění,“ doufal bezprostředně po položce vstoje šéftrenér, jenže s psychickými silami jí kvapem ubývaly i ty fyzické.
„Trápení,“ špitla, když projela cílem. „Po těch dvou netrefených ranách se síly na trati sbírají už těžko, notabene když teď nejsem moc ve formě.“
Vítková přidala další chybu vstoje a v cíli se vmáčkla těsně před Soukalovou na konečné 30. místo, coby nejlepší Češka.
„Střelecky hodně špatný. Snažila jsem se na vítr reagovat, ale nevím, jestli to bylo málo, nebo jestli jsem dělala chyby,“ komentovala.
V uších měla růžové náušnice. V Östersundu, kde sahala ve sprintu po vítězství, si pochvalovala, že jsou její šťastné.
„Vyměním je,“ zasmála se.
Tupý sníh, kterého se v Hochfilzenu všichni tolik obávali, nakonec Češky nebrzdil tolik, jak čekaly. „Jelo se mi dobře,“ líčila Vítková. Běžeckou formu rozhodně nikde nepotratila, na trati měla ze 102 biatlonistek pátý nejrychlejší běžecký čas, Soukalová devatenáctý.
Jen ta střelba...
„Ani nevím, jak dopadly ostatní holky,“ povídala Jitka Landová za cílem, sama se čtyřmi chybami na kontě.
Když se dozvěděla, jak i kolegyním střelba nevycházela, podivila se: „Taky, jo? Ale ona ta střelnice je tu taková divná. Je na kopci a vítr je tu dost proměnlivý. Na nástřelu byla mlha, pak sluníčko, mlha, sluníčko. A vítr se pořád měnil doleva doprava.“
Euforie z Östersundu, kde skončily čtyři Češky do 21. místa, se sice neopakovala, Puskarčíková s Landovou si odstřelily i postup do nedělní stíhačky. Ale už v sobotu je na programu štafeta a v té po výsledcích ve Švédsku mnozí řadili Češky mezi největší favoritky.
„Na štafetu se moc těším. Bude to bomba,“ tvrdila Gabriela Soukalová už před prvními výstřely v Hochfilzenu.
„Já jsem vždycky spíš hrozný skeptik,“ namítala nyní Landová. „Tak teď nevím, co v sobotu čekat.“
„Zítra uvidíme,“ řekla Vítková. „Když se kouknu na výsledky z předchozích závodů, mohla by to být dobrá štafeta.“
Léta ji rozbíhala, ale v Soči si úspěšně vyzkoušela i roli finišmanky. Tehdy Češky skončily čtvrté.
Bude tedy znovu na posledním úseku?
„Když já radši rozbíhám,“ tvrdí s úsměvem.
