Leč opět se Ostravští nevyvarovali výpadku, na které doplácejí celou sezonu. Přišli o třináctibodový náskok a propadli se do šestibodové ztráty...
„To mě mrzí, protože dobře rozehrané zápasy často prohráváme, jako předtím v Opavě,“ připomněl Pumprla. „Je to těžké hlavně psychicky. Pořád se to opakuje, ale jsme mladý tým. Doufám, že zápasy budeme zvládat stále více. A pokud ne tuto sezonu, tak tu příští.“
Ostravští pod trenérem Peterem Bálintem budují nový tým. Dávají větší prostor mladým a českým hráčům, byť proti Brnu představili amerického křídelníka Jacoba Callowaye.
„I když v některých zápasech to nevypadá, herně si začínáme více rozumět. To se mi líbí na Opavě, kde kluci spolu hrají pět šest let téměř ve stejné sestavě,“ uvedl Radek Pumprla. „U nich je vidět progres v sehranosti. V našem případě po čtyřech měsících ještě nemůžeme soudit, ale věřím, že se k něčemu takovému posuneme.“
Pumprla uvedl, že po prohrách s Nymburkem a v Opavě čekají Ostravské důležité zápasy. Po Brnu zítra od 17.30 hostí Olomoucko a týden nato hrají v Hradci Králové, který má rovněž čtyři výhry.
„Zápasy se silnými soupeři jsou pro nás výbornou přípravou na týmy, které jsou na naší úrovni,“ podotkl čtyřiadvacetiletý Pumprla, jehož slibně se rozjíždějící kariéru zabrzdilo vážné zranění kolena.
Poté, co s reprezentací do 16 let vybojoval stříbro na mistrovství Evropy, si na turnaji v Ostravě přetrhl vnitřní postranní a přední křížový vaz. Přibližně dvacet měsíců pořádně nehrál, jelikož kvůli plastice vazů musel čekat, až přestane růst.
Nyní je naplno zpátky a po pěti a půl letech v Brně se před touto sezonou upsal NH Ostrava. „A zatím si na nic nemůžu stěžovat,“ řekl.
Připustil, že je to další krok, aby se pevně usadil v základním kádru ligového mužstva. „V Brně jsem byl dlouho. Cítil jsem, že by mi změna mohla pomoct. Ale to asi ukáže čas.“
V novém družstvu má důvěru trenéra, na hřišti je průměrně 29,4 minuty. „Užívám si to. Vnímám, že mám v týmu větší roli, než jsem měl v Brně, a že mi trenér věří. Doufám, že mu to oplatím.“
Trenér Peter Bálint si na Pumprlovi cení mimo jeho bojovnosti i to, že dokáže na palubovce velet. „Opravdu? To jsem nezaznamenal,“ usmál se Radek Pumprla. „Ale zakřičet na hřišti dokážu. Máme mladý tým a klukům se nemůže jenom mazat med kolem huby. Potřebujeme, aby tady byl někdo, kdo zařve, když je potřeba.“
Upozornil však, že se nepovažuje za staršího nebo zkušenějšího hráče. „Ale přece jen mám odehráno o něco více než kluci, kteří hrají ligu první rok, takže už si troufnu je seřvat a nebojím se promluvit v šatně. Může to pomoct, nikdo tady není urážlivý typ, který by se naštval, když na něj zakřičím.“
Jenže ostravský celek zatím převážně prohrává. Nesráží to náladu v kabině? „Pozici outsidera můžeme brát i jako výhodu, protože nikdo s námi moc nepočítá. Ale snad se bude postupně zlepšovat a dostávat nahoru,“ řekl Radek Pumprla.
