Extraligové basketbalistky Czech Coal Aldast Strakonice ovšem chtěly moc uspět, aby si hned první výhrou ve skupině A2 definitivně zajistily záchranu v soutěži. Jilečková se nechala ještě k jednomu utkání přemluvit. K vítězství svého týmu přispěla sedmi body, jedenácti doskoky a dvěma asistencemi. Odehrála 27 minut.
Museli vás hodně přemlouvat, abyste nastoupila ještě v jednom utkání?
Jako první mě oslovil manažer Eduard Gaisler a poté i trenér Ivan Beneš, jestli bych týmu vzhledem ke zdravotnímu stavu Edity Šujanové ještě jednou nepomohla. Souhlasila jsem, byť velmi nerada upravuji a měním své zásady. Kdybych hrála individuální sport, tak se mnou nic nehne. Šlo ale především o tým. Byla jsem takový záskok.
Co na to spoluhráčky?
Byly překvapené. Rozhodnutí padlo ve čtvrtek večer. Ani jsem jim to neoznamovala a rovnou jsem přišla v pátek na trénink. Potrénovaly jsme a šly jsme hrát. Jsem moc ráda, že jsme v klidu vyhrály a na palubovku se dostaly i naše nadějné hráčky, které nedostávají tolik herních příležitostí. Bylo to super, fandím jim.
Nejste radši, že vaše rozlučka byla vítězná? Zápas s pražskou Slavií měl hořkou pachuť porážky, která Strakonice připravila o účast ve skupině A1.
Tohle neřeším, to si člověk nevybere. Nedělám to kvůli tomu, aby rozlučka byla vítězná. Důležité je, že jsem mohla pomoci týmu.
Je možné, že ještě nastoupíte, nebo to bylo opravdu naposledy?
Bylo to naposledy. Nehodlám ze sebe dělat Dominika Haška. Samozřejmě nemám nic proti jeho výkonům, ale těch návratů… Dle dohody s trenérem Benešem to bylo opravdu naposledy.
