Zajímavý rozhovor. S něčím se souhlasit dá s něčím se musí polemizovat. Například argument o Opavě. Opava je sedmá, protože v úzké rotaci se pustila do neprobádané oblasti velmi náročného poháru. A klobouk dolů bez cizinců. I pro vynikajícího trenéra jde o záležitost kde žádné zkušenosti nejsou.
Laciné české řešení? Zde by měl pan trenér především sáhnout po myšlenkách profesora Slepičky. Po tolika letech, kdy každá myšlenka byla vyslovena deseti tisíckrát, každou uklízečku na hale pozdravil rovněž deseti tisíckrát je velmi těžké něčím sebe či hráče obohatit nebo se nechat obohatit. Motivace má zákonitě klesající tendenci. U Manchesteru to bylo, že neustále probíhala obměna družstva, což v případě Válečníků úplně není. Již ani kulaté auto není úplně kulaté.
Nikdo netvrdí, že se po nějaké době době koloběžkování nedá vrátit.
Motivaci budu dokumentovat na některých osobnostech českého basketbalu, kteří mají ohromné štěstí, že mohou na významných postech pracovat pro nejkrásnější hru na světě. Již jsou však "basketbalově" vyprahlí, že hledají motivaci jinde. Snaží se na poli Olympijského výboru nebo zasahují do pravomocí Ministerstva školství. Přitom v basketbalu je práce jak na kostele. Odvahu a schopnost riskovat a za prací do ČOV nebo MŠ odejít však nemají. Jejich práci na ČBF však nikdo nenahradí.
K zmíněné problematice nedostatku financí bych po nějaké době připomenul, že basketbalisté nemusí přicházet a družstva nemusí být okysličována pouze díky množství finančních příspěvků. Hráče mohu zkusit vyměnit, zapůjčit, nechat si zapůjčit s různými opcemi. Proč obdobné aktivity nikdo ani nevyzkouší? Nejde mi na rozum proč např. Kolín za Šafarčíka nezískal od lidmi vypřetlakovaného NBK nějakou hráčskou náhradu, kterou bude muset horko těžko shánět. To samé platí pro Ústí. Hráčská práva Marka S. pro ČR si měla smluvně ponechat a následně pak získat hráčskou náhradu nebo peníze.
