"Fandili jsme Lukášovi společně a společně jsme se i dočkali,“ hlásil pětapadesátiletý profesionální hasič Alois Melich poté, co jeho syn vybojoval bronzový úspěch.
Můžeme tedy blahopřát?
Komu? Mně? Je to přece Lukášův úspěch, že? Ale děkuju, všichni tady máme velkou radost, že se Lukáš konečně dočkal.
Kdy jste začal věřit, že by mu to mohlo vyjí?
Já tomu věřil od začátku, už před šampionátem. Byl to nějaký vnitřní hlas, který mi říkal, že by to mohlo klapnout. Víte, po těch letech, které tomu Lukáš věnoval, už bylo na čase.
Byly to u televize velké nevy?
Obrovské! Je nás tady třicet a všichni jsme na tom podobně. Byl to fakt nervák se vším všudy, zvlášť když Slovinec Kozmus v poslední sérii Lukáše zřejmě přehodil, ale přitom přešlápl. Uf, bylo to drama se šťastným koncem.
Váš syn, ačkoli byl před šampionátem světovou čtyřkou, v poslední době nechtěl hovořit o medaili. Bylo to z vašeho pohledu správné?
Myslím, že to bylo velice moudré, mně se to líbilo. Sám bych o možnosti takového úspěchu taky nehovořil, i kdybych se na něj cítil, bylo by to přece jen předčasné.
Máte možná sportovní či atletickou minulost?
Kdepak. Podle mojí teorie mohl Lukáš dosáhnout tohoto úspěchu taky proto, že jsem se nikdy žádnému sportu moc nevěnoval, ani nejsem sportovní typ, takže jsem svoji šanci na dobrý výsledek ušetřil pro Lukáše. Stejně tak Lukášova mamka – ani ona nikdy moc nesportovala. To je podíl nás rodičů.
Jistě přeháníte, určitě jste syna ve sportu podporovali. Ale především vy jistě víte, co pro úspěch obětoval. Mohl byste to nějak vyjádřit?
Bez problémů. Úplně všechno. Protože atletika je Lukášův koníček, zábava i zaměstnání, takže vlastně život. Na druhé straně je velmi rozumný a dobře ví, že atletikou se asi nebude živit do smrti, proto studuje ekonomii. A pokud jde o rodičovskou podporu – my jsme ho podporovat mohli, ale nebýt jeho zanícení a nadšení, nejspíš bychom to měli marné.
O medaili Lukáš dopředu hovořit nechtěl, ale co doma? Tam se taky nezmínil?
Samozřejmě jsem se ho před odletem vyptával, jak se cítí a jak vypadá situace a podobně, ale on si to nechával pod pokličkou i před námi. O formě mluvil, že dobrý, že všechno funguje, ale ani doma nechtěl předbíhat událostem.
A teď můžete otvírat šampaňské...
Dosud jsme usrkávali skotskou a šampaňské se chladí... Vidíte, na to jsem v té euforii zapomněl! Ale poslyšte, můžu vás o něco poprosit?
Povídejte.
Napište, jak je to s jeho rodištěm. Všechny noviny píší, že Lukáš je rodák z Jilemnice, ale není to pravda a jeho to mrzí. V Jilemnici se narodil, protože v Semilech nebyla porodnice, strávil tam sotva tři dny. Je rodákem ze Semil a je na to pyšný.
