Mulugeta Serbessa se v Praze stal mistrem republiky v maratonu pro rok 2009.

Mulugeta Serbessa se v Praze stal mistrem republiky v maratonu pro rok 2009. | foto: ČTK

Maratonský šampion? Lékař „Mireček“, co pracuje od rána do večera

  • 3
Nemá kouče, nevede si tréninkový deník a běhat vyrazí jen, když mu to lékařská praxe a čas dovolí. Přesto je Mulugeta Serbessa, původem Etiopan s českým občanstvím, v 38 letech mistrem republiky v maratonu.

"Nejsem běžcem v profesionálním slova smyslu, pracuju od rána do večera. V pátek i v sobotu jsem měl měl službu do deseti hodin večer," líčí Serbessa. A tak už v sobotu v noci zůstal na lékařské posteli v nemocnici a ráno vyrazil na Pražský mezinárodní maraton.

O pár hodin později už byl závodník Sokola České Budějovice českým šampionem s časem 2:27:16, v celkovém pořadí maratonu skončil patnáctý. "Čeští kluci závod možná trochu přetaktizovali, báli se tepla. Já šel svoje tempo. Nečekal jsem, že budu mistr," řekne Serbessa.

Do Česka přišel za studiem, od roku 1993 se věnoval jazykům, pak medicíně. O deset let později získal české občanství. Ne nadarmo je známý jako Mireček. U maratonů působil jako tlumočník, však i v neděli překládal bronzové Etiopance.

Před pěti lety si v Praze zaběhl osobní rekord 2:18:01. Tehdy pracoval v Ústřední vojenské nemocnici. "Podmínky byly úplně jiné. Když jsem chtěl jít na trénink nebo na závody, domluvil jsem se s primářem," líčí.

Jenže pak měl spoustu studijních povinností a taky musel na zákrok s třísly. Dlouho neběhal. "Operace nedopadla dobře, tříslo bolelo, čtyři roky jsem se sám rehabilitoval. Teď to nebolí, ale bohužel mám váhu navíc. Vždyť mám jednu nohu jako nejlepší keňští běžci dvě."

V soukromé praxi v Týně nad Vltavou léčí marody s problémy pohybového aparátu, věnuje se rehabilitaci. "Právě proto mě bolí noha. Pořád někomu radím: Honzo, neběhej, odpočiň si. Mě bolí koleno a jdu večer trénovat."

Běhání je pro něj jen vedlejší činností. "Koupil jsem si ambulanci a rodinný domek. Mám velké dluhy, hypotéku. Ráno jdu na sedmou do ambulance, kde končíme v pět hodin. Denně mám čtyřicet pacientů, jsem unavený. K tomu mám služby. Člověk si jde zaběhat, ale nemá to vůbec nic společného s tréninkem."

Proběhnout se vyrazí dvakrát nebo třikrát týdně. Kilometry ani hodiny nepočítá. Když někoho na své trase potká, připojí se k němu. Hodně rád závodí. "Je mi úplně jedno, jestli budu desátý, první nebo pátý. Potkávám tam kamarády, je to pro mne odpočinek." Na víc zkrátka nemá čas. "Pracuju, běhám, dělám na baráku. Nechodím do kina, do hospody."


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž

Témata: Atletika, Maraton