Jiří Sýkora

Jiří Sýkora | foto: Tomáš Blažek, MAFRA

Kvůli bolesti zad nemohl Sýkora trénovat, tak aspoň zahrádkařil

  • 0
Na první polovinu roku 2018 nebude mít v budoucnu zrovna nejlepší vzpomínky, neustále totiž řešil bolest zad. Až teprve v posledních týdnech se začíná situace lepšit a vícebojař Jiří Sýkora už zase vidí svoji atletickou budoucnost v podstatně optimističtějších obrysech.

„Teď už je to dobrý, ale musím přiznat, že byly chvíle, kdy jsem z toho všeho byl už docela dost špatný,“ přiznal třiadvacetiletý rodák z Třebíče. „Nejhorší bylo, když jsem přišel na stadion a věděl, že nemůžu dělat skoro nic, zatímco všichni ostatní si dělali, co chtěli,“ svěřil se.

Našli lékaři příčinu těch vašich potíží?
Problém je ten, že mám nedovyvinutý jeden obratel, což už se nikdy nespraví, ale teď byl navíc nějak vysunutý. Snažil jsem se to spravit cvičením, ale nějaké zásadní zlepšení nepřišlo.

Kdo vám tedy nakonec nejvíc pomohl?
Vyhledal jsem chiropraktika Milana Javanského a ten mi obratel nějakým způsobem vrátil zpátky. Prostě po několika procedurách to najednou přestalo bolet, takže teď postupně začínám dělat věci jako předtím.

Asi je to velká úleva, nemám pravdu?
Obrovská, protože to celé trvalo už moc dlouho. Vlastně od Nového roku až do půlky července. Vždycky, když už jsem se dostával do nějakého tempa, vrátilo se to. Bylo to jako kolovrat. V podstatě jsem měl housera, takže jsem sotva chodil. Strašný.

Jiří Sýkora

Atletický vícebojař se narodil 20. ledna 1995 v Třebíči. V dětství nejprve zkoušel fotbal, jenže pak ho na základní škole nadchl trenér Pavel Svoboda pro atletiku. A udělal dobře.

Velmi brzy bylo zřejmé, že Jiří Sýkora má vlohy především pro víceboj. V roce 2014 překonal téměř o 300 bodů český juniorský rekord Tomáše Dvořáka a na MS juniorů v Eugene pak následně získal zlato.

Nejcennější kov si přivezl také z loňského evropského šampionátu atletů do 23 let z polské Bydhošti.

Jak jste trávil dny, když vám záda nedovolovala nějaký větší pohyb?
Dělal jsem prostě jen to, co jsem mohl. Třeba jsem zahrádkařil. (usmívá se)

S bolavými zády jste okopával záhony?
(směje se) V mém případě je to zahrádkaření v hodně velkých uvozovkách, protože mám jenom jeden záhon, který má tak metr na metr.

Co se dá na takovém prostoru vypěstovat?
Jedna okurka, dvě rajčata a dvě cukety.

To zrovna není počet na nějaké velké uskladňování...
Za rok to vydá na jeden oběd. (směje se)

Vždycky jste měl kladný vztah k práci na zahrádce? Už jako malý kluk?
Docela jo. Ovšem když to bylo povinné, jako že jsem musel doma každý den něco takového dělat, tak to musím přiznat, že mě nebavilo. To až teď, když si sám po troškách něco kutím.

Zahrádkaření na malém záhonu vás asi nemohlo zaměstnat na moc dlouho, zkoušel jste se aspoň nějak udržovat v kondici? I když s bolavými zády se zrovna moc cviků dělat nedá, nebo se pletu?
To víte, že jsem se snažil, ale chiropraktik měl takovou metodu, že mě vždycky napravil a já pak tři dny nemohl dělat vůbec nic. A vzhledem k tomu, že jsem ho navštěvoval každý druhý týden, bylo toho volna fakt hodně. Zkoušel jsem aspoň nějaké výlety, na které během sezony jinak nemám čas.

Jinými slovy jste zabalil svůj foťák a vyrazil lovit snímky do přírody?
Přesně tak, kochal jsem se přírodou. Do zahraničí jsem ale kvůli tomu nejel, kempoval jsem jen tady po Česku.

Když se vrátíme zpátky k atletice, tak musíme připomenout, že už v pondělí 6. srpna začíná v Berlíně mistrovství Evropy. Budete sledovat šampionát aspoň v televizi?
Určitě ano, ale že bych u ní seděl od rána do večera, to zase ne. Mám vymyšlené i jiné aktivity. Každopádně se dívat budu, protože mě atletika pořád hodně zajímá.

Vícebojař Jiří Sýkora (vpravo) při běhu na 60 metrů překážek na HME v Bělehradě.

Předpokládám, že hlavní pozornost budete soustředit na desetiboj, ale jaké další disciplíny si určitě nenecháte ujít?
Mě vždycky zajímají ty, kde startují Češi. A nemusí to být jen atletika, sleduju i fotbal nebo hokej. Hlavně když jsou tam naši. Zbytek mě moc nezajímá.

Limit pro účast v Berlíně splnil také Petr Svoboda, který ale nakonec stejně jako vy musel kvůli zdravotním problémům předčasně ukončit letní sezonu. Vypadá to, že kluci z Třebíčska neprožívají zrovna dobrý rok. Že by nějaká špatná zóna?
Těžko takhle říct, ale možná že od Dukovan něco špatného zaválo. (směje se)

Vracíte se teď domů na Vysočinu častěji, nebo trávíte dny pořád hlavně v Praze?
Přesně tak, jsem spíš v Praze. Už taky proto, že mám blízko stadion. Dělám věci, které můžu, při kterých mě nebolí záda. A naštěstí se teď konečně moje možnosti už zase rozrůstají.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž