V prosinci mu bude sedmatřicet, přesto je na stovce nejrychlejším v republice. V červenci tento status potvrdil nejlepší českou stovkou roku za 10,27 vteřiny, v neděli v Hodoníně na mistrovství republiky družstev zvítězil v čase 10,47.
Když mu v cíli o setinu druhý Zdeněk Stromšík gratuloval, odevzdaně směrem k vítězi mávl rukou. „Už zase...“ blesklo mu hlavou.
Letos potřetí se stalo, že Veleba se Stromšíkem obsadili na domácím závodě první a druhé místo – a vždy vyhrál nestárnoucí sprinter. Ze sedmi jejich vzájemných duelů v roce 2023 jen jednou vyšel lépe o osm let mladší Stromšík.
Veleba je i ve 36 letech mistrem republiky na stovce, porazil Stromšíka |
„Už mě to ani nerozčiluje,“ pronesl poražený skrz skřípající zuby. „Honza je asi nejrychlejší na světě nad třicet let, není ostuda s ním prohrát,“ říká o poznání uznaleji.
Tihle dva se předhánějí i motivují navzájem. Společně jsou držiteli českého rekordu 10,16 sekundy a snaží se překonat nejen soupeře, ale také tohle maximum. Oba si letos zlepšili svůj „osobák“ na šedesátce, Stromšík se posunul na 6,59, Veleba na 6,64.
Zejména u staršího závodníka je to pozoruhodný vývoj. Do puberty hrával fotbal, mihnul se i ve Zbrojovce, sprint mu svého času sloužil jako forma útěku před divokým mládím. Mistrem republiky se poprvé stal jako třiadvacetiletý v roce 2010, rekordní stovku vystřihl až po třicítce. Symbolicky to dokázal v Brně pod Palackého vrchem, kde ho kdysi cepoval náročný trenér Jiří Sequent.
Stabilní výkonnost si Veleba udržuje také na sklonku kariéry, kdy se už nejenže několik let trénuje sám, ale je i ve věku, v němž se u jiných výbušnost a síla zpravidla mění ve vytrvalost.
Jan Veleba na českém šampionátu v Plzni.
„Že je Honza starý? To jsem já taky,“ hlaholí Stromšík, jemuž přitom táhne teprve na devětadvacet. Mistrem republiky na stovce se stal loni, kdy však Veleba neběžel.
Rivalův skalp měl v neděli – jako už vícekrát v sezoně – na dosah, jenže neudržel náskok ze střední části. Finiše nejsou jeho největší zbraní.
„Už jsem se bál, že ho nedoženu. Zachoval jsem chladnou hlavu a povedlo se,“ vydechl v cíli vítěz, evidentně polichocen dalším zářezem.
„Na stovce si na Zdeňka věřím, ačkoli to bývá v setince. Mám radost. Sezona byla dlouhá, už nemám takovou formu, čas pod 10,50 do protivětru je na konci sezony pěkný. Vyhecoval mě i šampionát, body jsem Dukle přinesl,“ uvažuje.
Touha po hezkém končení
Motivaci má ovšem Veleba výrazně výš než na mistrovství republiky. Myslí na vylepšení svého rekordu, stejně jako na příští mistrovství Evropy či na nominaci se sprinterskou štafetou pro pařížskou olympiádu 2024.
Éru, o níž sám mluví jako o zlaté době české stovky, se mu opouštět nechce. „Člověk nechce prohrávat. Když už pořád maká, ačkoli je mu šestatřicet, a bolí to víc než dřív, tak ať to k něčemu vypadá,“ předestírá své krédo šestinásobný český šampion.
Ještě chci lepší osobák. Sprinter Veleba poráží svěřence, pomáhá mu žena |
„Pořád pracuji na síle, snažím se zlepšit technicky a zuby nehty udržet rychlost. Stimuluju se, jak to jde, a zatím se to naštěstí daří, tak proč nemít hezký konec kariéry? Mám na Dukle dobré podmínky, doma dokonalé zdravotní zabezpečení, to je také důležité,“ líčí Veleba, jehož manželka je lékařkou atletického svazu.
Před sedmi lety, když se poznali, jí naznačil, že do dvou let s běháním skončí. „Tak jsem jí to nedávno zopakoval. Ještě dva roky a zapíchnu to,“ hlásil předevčírem. Reálněji ale odhaduje, že bude závodit ještě příští rok a pak už ne. Naplno se vrhne na trénování mladších sprinterů, jemuž se na Dukle věnuje už teď.
Jednu dobu jim navrhoval, že až ho předstihnou, kariéru uzavře. „Ale to bych musel běhat ještě hodně dlouho,“ mávl furiantsky rukou v Hodoníně. „Mladí nechtějí prohrávat s takovým dědkem, nedávají mi nic zadarmo, šlapou mi na paty. A já jim nechci vyklidit pole. Na šestatřicet se opravdu necítím, spíš na osmadvacet. Pořád mám zájem na tom, abych byl nejrychlejší,“ vypráví zaníceně.
Změna podle nejlepších
Naposled Veleba sázel na to, že ho začně porážet Dominik Záleský, jemuž se začal jako trenér věnovat před pěti lety. Záleský násleně předloni zaběhl stovku za 10,16, čímž skupinu držitelů českého rekordu rozšířil na tříčlennou. Pak se však přesunul z tartanu do ledových koryt a začal věnovat bobům.
„Doufal jsem, že rekord posunu letos znovu já. To se nestalo, tak budu doufat, že se to povede příští rok. A kdyby ne? Může mně ho vzít Zdeněk Stromšík nebo klidně i Ondřej Macík, jestli se mu povede sezona a sejdou se podmínky. Když se zlepší na startech, na nichž je váhavý, bez šance není,“ řekl Veleba na adresu borce, jemuž se dosud nejvíc daří na dvoustovce.
Především se však nevzdává naděje, že zrychlit dokáže on sám..
Jan Veleba (uprostřed) porazil v Táboře v cestě za titulem mistra republiky ve sprintu na 100 metrů i své svěřence Matyáše Košku (vlevo) a Tomáše Tláskala.
Za sportovní dlouhověkost vděčí i změnám, jimiž dokáže reagovat na nové trendy. Poprvé to bylo krátce po dvacítce, kdy styl měnil kvůli zranění achilovek a podle videa napodoboval běh světových hvězd. „Říkáme tomu běhání na přední náhon, aktivní zahrábnutí před sebou. Nevědomky jsem napodoboval dobrou věc a tím jsem se ji naučil,“ vysvětluje.
Druhá změna přišla před pěti lety, poté co pod svá křídla přibral Záleského. „Měl jsem být jeho sparing. Změnil jsem trénink tak, jak jsem si myslel, že mu bude sedět, a víceméně to sedlo i mně. Skoro bych řekl, že víc než jemu,“ usmívá se Veleba.
