Oštěpař Jakub Vadlejch na atletickém mítinku v Kladně v rámci projektu Spolu na...

Oštěpař Jakub Vadlejch na atletickém mítinku v Kladně v rámci projektu Spolu na startu. | foto: ČTK

Chtěl jsem hodit co nejvíc, riskoval jsem, líčil zarostlý Vadlejch

  • 0
Více než půl roku si na svou hruď nepřipnul startovní číslo. Naposledy to bylo na začátku října na světovém šampionátu v Dauhá. A tamní výkon zarostlý Jakub Vadlejch v Kladně přehodil, když prvním pokusem poslal oštěp do vzdálenosti 84,31 metru. „To je karanténní vous, kdyby mě náhodou žena bila, tak aby mě to tolik nebolelo,“ smál se oštěpař.

Vousy si necháte?
Ženě nevadí. A teď mi k desátému výročí seznámení, co jsme měli v týdnu, koupila poukaz do barber shopu (holičství), tak uvidíme, co s tím provedou.

Jaký to pro vás byl závod? Hodně jste se těšil?
Bylo to opravdu hodně jiné. I z toho důvodu, že se výkony vlastně nepočítají. Tři měsíce jsme neměli dopingovou kontrolu, takže ani nemůžou, proto to bylo hodně zvláštní pro hlavu - jak ji nastavit. Příprava byla olympijská, všichni jeli na 120 procent a v březnu jsem v tréninku házel výkony, které jsem do té doby nezažil. Pak nám zničehonic řekli: Jeďte domů. Každý se musel přizpůsobit.

S africkou formou jste byl spokojený, je to tak?
Určitě. Házel jsem daleko, hlavně technicky dobře. Bohužel jsme pak přijeli a musel jsem jako voják do čtrnáctidenní karantény. Ze super formy, kdy tělo bylo naježené na každé házení, na každou posilovnu, jsem se dostal do totálního útlumu, kdy pak i tělo začalo zlobit. V té zimě mě začalo bolet i to, o čem jsem do té doby ani nevěděl.

Zvlášť, když jste nemohl pořádně regenerovat.
To teda, jsem zvyklý chodit po každém tréninku do páry. A když nemůžu, je to doslova zničující. Regeneraci zbožňuju, vždycky z ní odcházím jak nový člověk.

Ale první start jste zvládl velmi slušně.
Asi jo. Neměl jsem žádná očekávání, chtěl jsem konečně závodit, protože jsem závodil naposledy v říjnu. To vlastně není nakonec zase tak dávno, ale těch tréninků už bylo spousta. Od ledna házíme docela kvalitně, protože jsme byli na soustředění v Africe a už toho bylo moc. Jsem rád za tu změnu.

I když to bylo bez diváků?
Většinou se snažím v závodě dostat do svého tunelu. Nevnímat, co je vlevo, vpravo. I když samozřejmě vím, že to nebyl klasický závod, kde jsou plné tribuny. Ale co jsem koukal, v parku i za námi bylo lidí dost.

Po tom prvním hodu jste měl dost přešlapů.
Po takovém prvním hodu, úplně prvním závodním v tomhle roce, jsem pak měl velká očekávání. Chtěl jsem hodit co nejvíc, riskoval jsem.

I vy, předpokládám, doufáte v start Diamantových lig.
To každopádně. Přemýšlím, jestli teď závodění totálně neutlumit a nezačít až v srpnu, protože pak jsou závody až do října. A jet tři roky po sobě do září, října… Předloni to byl Kontinentální pohár, loni mistrovství světa. Nejdůležitější je stejně příprava na příští rok, té musím podřídit všechno. 


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž