"Pro vrhače, a vlastně všechny atlety, je prvním velkým úskalím už samotná kvalifikace. Lze se jí naučit, ale všechno chce svůj čas. Já jsem s postupem nikdy nemívala problémy, prvním pokusem jsem hodila dvacet metrů a byl pokoj. Také jsem z ní však kdysi měla hrůzu, pamatuji si, jak jsem byla vyklepaná na olympiádě v Mnichově v roce 1972, ale prošla jsem, hodila československý rekord a natrvalo získala potřebnou sebedůvěru."
"Třeba kladivář Maška už ví, jak na to a já věřím, že neskončí jen postupem mezi nejlepších dvanáct, ale vejde se i osmičky. A stejný případ je oštěpařka Nikola Tomečková, dlouhá léta se jí nedařilo, jenomže prokletí zlomila na olympiádě v Sydney a já jsem přesvědčena, že v Edmontonu si povede stejně úspěšně nebo se ještě zase o kousek přiblíží absolutní světové špičce."
"Kvalifikace je svým způsobem peklo, zvlášť když máte osobní maximum na hranici nebo těsně za hranicí limitu. I favorité se bojí její ošidnosti, dostaví se strach, nervozita, z níž vyplynou technické chyby. Přejdete z rozcvičovovací plochy do útrob obrovského stadionu. Shánějí se po vás rozhodčí, slyšíte dech soupeřek, cítíte jejich pot. Jste úplně sami, bez trenéra, který by vás uklidnil a poradil. Potom vkročíte do bouřící šedesátitisícové arény, cítíte pohledy lidí a je vám zoufale těžko."
"Pak musíte podat výkon na hranici svých možností. Pokazíte první pokus, druhý a nejednou vám zbývá poslední šance, jde o bytí a nebytí. A představte si, že jste předtím absolvovali jeden dva mítinky někde v Německu. Abyste uspěli na velkých akcích, potřebujete zkušenosti. Sebevědomí, které vyplyne jenom z vydařeného závodu a kvalitního výkonu. Když nepostoupíte, zklamání je neuvěřitelně bolestné a trvá strašně dlouho, než se z něho vzpamatujete.
"Chci ale říct, že všichni čeští závodníci, kteří odjeli na šampionát, mají na to, aby vstoupili mezi elitu. Moc bych jim přála úspěch, každému z nich a srdcem budu s nimi. Potěšilo by mě, kdyby měli všichni ze svého výkonu dobrý pocit, přestože třeba nedosáhnou na tak vysoké umístění, jaké si sami představovali. Důležité je, aby je jejich vystoupení vnitřně uspokojilo a nezůstal v nich pocit trpkosti, který přetrvává.
"A ještě jedna věc na závěr. Ze svých zkušeností vím, jak je pro Evropana hrozně těžké získat medaili na jiném kontinentu. I když si atlet takové starosti nepřipouští a absolvuje důkladnou aklimatizaci, tamní prostředí udělá své, mně se v Kanadě nikdy nezávodilo dobře. Tím ale v žádném případě nehledám Čechům výmluvy pro případný neúspěch, to ne. Ale není to legrace."
