Když vám bylo dvacet, myslel jste, že budete desetiboj dělat ještě v tomto věku?
Já nikdy nepřemýšlel, co budu v budoucnu dělat. Mým plánem nebylo ani to, že vyhraju olympiádu. To přicházelo s tím, jak jsem se zlepšoval a jak se zvyšovaly ambice.
Jak tělo dnes zvládá vrcholovou zátěž?
Už bych měl být v důchodu, 99 procent vícebojařů sport v 35 letech dávno nedělá. Ale asi tím, jak jsem udělal světový rekord a jako jediný se dostal přes devět tisíc bodů, jsem svým způsobem exot. A zřejmě to exotství se ukazuje tím, že jsem schopný závodit i v tolika letech. Biologicky je ale dané, že do třiceti jsou nejlepší léta a pak to zákonitě musí jít dolů.
Přesto říkáte, že se vám zimní příprava vyvedla jako dlouho ne.
Opravdu jsem toho udělal víc než loni a rok předtím a i zdravotně je zatím všechno v pořádku. To nejrizikovější období bylo v Africe, kdy jsem šel do rychlosti a kvality. Ale vydržel jsem to. Teď se uvidí, jak se rozzávodím a co budu předvádět.
Ani achilovky nebolí?
Ty mě trápily naposledy v Tegu, teď netahá, nebolí nic.
To jste na sebe dával větší pozor?
To úplně nejde, v tréninku toho musíte jít spoustu naplno. Tu nejrizikovější část tréninku jsem přečkal a myslím, že hlavně díky teplu. Svaly jsou v teple prohřátější, protaženější a tudíž méně náchylné ke zranění.
Ale teď jste doma, v zimě.
To sice jo, ale už tolik netrénujeme, rychlých úseků bude daleko míň. Na soustředění se jde třeba těžká posilovna, po ní běháme rychlé úseky a to dá zabrat, tělo je vyšťavené. Ale tady už bude posilovna lehká, tréninky stejně intenzivní, ale bude jich méně. Doufám, že mi to už vydrží.
Do halového mistrovství světa? To je teď prioritou?
Priorita je pro mě Londýn! Ale přiznám se, že nevím, co chci, aby dopadlo. Rád bych se na mistrovství koukl, zazávodil si tam. Na druhou stranu to, že bych se tam nedostal, by znamenalo, že bych mohl jít desetiboj v Potchefstroomu, týden po šampionátu. Věřím, že když zůstanu zdravý, udělám tam výkon 8 200 bodů, abych se v pohodě nominoval na olympijské hry a ME a nemusel bych se za limitem honit v letní sezoně. Pak bych se mohl připravovat právě na Londýn.
A není větší šance na medaili v hale než v Londýně?
V hale to bude určitě těžké, ze sedmi disciplín je jich hodně rychlostních. A mně už rychlost přece jen trošku odešla.
K pocitu uspokojení bude stačit být v Londýně při tom a závod dokončit?
Jaké bude uspokojení, to závisí na vývoji sezony. Jak budu závodit, jak se připravím, jak vydrží zdraví.
