Byla to pro ni svízelná situace. Lucie Škrobáková se chystala na velký závod na 60 metrů překážek, v posledních týdnech před halovým mistrovstvím Evropy ale přes překážky vůbec skákat nemohla. "Mohla jsem běhat jenom šedesátimetrové sprinty. Žádné odrazy ani žádná posilovna, musela jsem hodně improvizovat," popisuje rodačka z jihomoravských Čejkovic.
Tři týdny před zimním atletickým vrcholem v Paříži ji totiž zradila zablokovaná záda. "Byla jsem ve francouzském Liévin, autobus na závody tam měl zpoždění a já měla jen padesát minut na rozcvičení. Hned ráno jsem letěla domů, moc jsem se nevyspala a večer mě to chytlo. Najednou jsem se nemohla hýbat," líčí Škrobáková.
Přesnou příčinu svých problémů, které ji kazily plánovanou přípravu, ještě nezná. "Musím absolvovat krevní testy, jestli to není něco vážnějšího. Problémy pořád nepřestávají," povzdechne si devětadvacetiletá závodnice.
Má cenu jet? Ano!
Jiný by možná rezignoval, ona se však s handicapem statečně prala. Jak v tréninku, tak při samotném šampionátu. "Chvíli jsem si hrála s myšlenkou, jestli má cenu odjíždět s tím, že odběhnu rozběh a dál to třeba nepůjde. Ale na posledním tréninku jsem si udělala osobní rekord na 60 metrů, takže jsem rychlostně byla připravená skvěle. Jen jsem netušila, co se mnou udělá ta pauza bez skoků," sděluje Škrobáková.
Za to, že otejpovaná vůbec nastoupila, děkuje lékařům a masérům. Postup do semifinále a následně i finále s kvalitním časem 8,00 vybojovala svým odhodláním. "Vzhledem k tomu, že jsem vůbec nevěděla, co od sebe můžu čekat, to považuju za malý zázrak," usmívá se sympatická atletka nad celkovým sedmým místem.
"Kdybych byla zdravá, tak se dalo běžet rychleji, ale obávám se, že na medailový čas 7,83 bych asi neměla. I když stát se může všechno a hlava na startu udělá své. Ale já už neměla potřebnou motivaci, protože jsem věděla, že holky poběží strašně rychle a já už na to nemám."
Těžký život sprintera: světová konkurence je obrovská
Atletický koloběh však rychle střídá období a před Škrobákovou se tyčí nové výzvy. Tentokrát letní na stometrové trati. "Chci dát všechno do první půlky sezony. Když budu zdravá, mohu pomýšlet i na český rekord," připomíná svůj čas 12,73. Vrcholem sezony bude na konci srpna mistrovství světa v Koreji.
"To pro mě není úplně motivující, protože světová konkurence je obrovská. I ta evropská šla hodně nahoru, trochu se obávám toho, že holky budou schopny běhat časy kolem 12,60 na počkání," podotýká nejlepší česká překážkářka.
Přesto svůj boj s elitou nezvládá. "Když se podívám, že loňské mistrovství světa vyhrála Brigitte Fosterová v pětatřiceti, tak jsem pořád mladá," usmívá se Škrobáková, která už svá očekávání překonala stříbrem z halového mistrovství Evropy 2009. "Nějaká medaile pro mě byla spíš snem. Ten se mi splnil, ale pořád nic nebalím."
Závodnice pražského USK přitom stejně jako čerstvý překážkový šampion Petr Svoboda čelí velké, převážně černošské konkurenci. "Získat medaili ve sprintu je podle mě těžší než v technické disciplíně. V té někdy můžete předvést výkon, na který stabilně nemáte, nebo třeba soupeři nezaskáčou. Ale ve sprintu co nenatrénujete, to nemáte," sděluje Škrobáková, která se stále vrací do Čejkovic. "Doma to mám strašně ráda. Je to pro mě únik z velkoměsta do přírody."
