Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  |
Stává se, že od té doby, co provázíte Receptářem prima nápadů, po vás lidé na potkání chtějí kutilské rady?
Zatím po mně, kromě rodiny, nikdo žádnou radu nechtěl. Ale vzpomínám si, že se mě kdosi ptal na to, jak pěstovat česnek. Samozřejmě jsem mu řekl, jak to dělám já, ale tedy bez záruky výsledku.
Inspirujete se některými tipy z pořadu vy sám?
Inspiruje se spíše má paní. Tedy co se kutilství týče, mě inspiroval ve starším dílu kultivátor půdy. Zakoupil jsem ho, a protože kvůli pracovnímu nasazení nemám letos na zahrádku moc času, vyzkoušela ho moje žena. A je pravda, že takhle načechranou půdu na záhonech jsme ještě neměli. U nás tedy konec dřiny s rýčem a hráběmi. Kultivátor vyhrál. Občas od našich hodných respondentů dostanu semínka či sazenice rostlin. Tak už máme zasazené wasabi, vyklíčila nám spousta slunečnic, jedlé kaštany a teď se chystáme na výsev afrikánů.
Sám o sobě říkáte, že spíš než kutil jste nadšený zahrádkář. Baví vás zkrátka víc práce na čerstvém vzduchu, nebo je to tím, že trošku chybí manuální zručnost?
Práce venku je mnohem lepší než dřina v uzavřeném fitku. Takže se prací na zahradě udržuji v kondici a moc rád mám ten pohled na záhon, jak všechno vzklíčí a roste a roste a potom následuje radostná sklizeň. To ve fitness centru nezažijete. Co se týká manuální zručnosti, do kutilství se neženu. Použitelný jsem na hrubé, silové práce, které žena nezvládne. Ale zlepšováky a kutění s radostí přenechávám své paní. Tu to baví a má větší úspěchy.
Často říkáte, že ideálně strávený čas je pro vás na chatě. Vnímáte, že se chatařství jako český fenomén v průběhu let nějak proměnilo?
Když jsem byl kluk, svítili jsme petrolejkou. Dnes máme žárovky. Když jsem byl kluk, nosili jsme si studenou vodu ze studánky. Dnes máme studnu a teplou vodu ve sprše. Ale „chatařské“ chování se u nás na osadě nezměnilo. Už „jedeme“ čtvrtou generaci a ti mladí nám dělají jen radost. Jsou slušní nejen k nám a k sobě mezi sebou, ale přenáší i přes generace zvyky našich dědků a i jejich přístup k přírodě.
Je něco, co vám na ostatních chatařích vadí?
Na chatařích tam u nás nic. Pokud něco „neštymuje“, sedneme, probereme a s úsměvem se domluvíme. Když o tom s vámi mluvím, uvědomuji si, jak samozřejmé mi připadá to naše slušné vícegenerační soužití u nás v lese. Ale je to asi tím, že já jsem v tom vyrostl, naše děti také a teď už nasávají „osadnictví“ i vnoučata. Mám z toho radost.
V seriálu Krejzovi hrajete hlavu rodiny – otce čtyř dcer. Umíte si představit, že byste měl doma tolik ženské energie pohromadě?
V Krejzových mám čtyři dcery a k nim ještě Jarynku, tedy v seriálu Helenku, mou ženu. A všechny jsou rezaté (úsměv). Ženská energie mi nevadí, s přehledem ji zvládám i v občanském životě. Mám kolem sebe také, zatím, víc žen a holčiček než kluků. Mám ženu, dceru, tři vnučky. Takže také „přebabíno“. Teď v létě se nám narodí další vnouče, bude to kluk. K vnoučkovi Viktorovi přibude další kumpán a skóre se zlepší.
Oldřich Navrátil■ Narodil se 21. října 1952 v Třebíči. |
Postavu v Krejzových, stejně tak jako úlohu průvodce Receptářem prima nápadů, jste převzal po zesnulém Václavu Postráneckém. Měl jste hodně možností se s ním herecky potkat?
Na divadle jsme se nepotkali, před kamerou ale ano. Naposledy jsme spolu točili Vinaře na jeho milované Moravě. Vzpomínám na něj jako na slušného člověka.
V jednom z rozhovorů jste řekl, že herec dokáže zahrát i slabikář. Stalo se někdy, že jste hrál roli, která se vám natolik nelíbila, že to bylo jako přeříkávat právě zmiňovaný slabikář?
To jsem myslel s nadsázkou. Že se prostě herec text naučí, postavu nějakým způsobem uchopí a předá to divákovi. A slabikář jsem nikdy nehrál. Mám to štěstí, že hraji role, které mi vždy jakýmsi způsobem sednou.
Prý bytostně nesnášíte, když režiséři na herce křičí. Jak často se toto dnes stává?
O křičení na herce jsem se zmínil jen v jednom rozhovoru a koukám, že se toho všichni chytají. To, o čem jsem tenkrát mluvil, bylo křičení na herce „jen tak“, bez zjevného důvodu. A to opravdu nemám rád. Já mám štěstí na lidi kolem sebe. Práci se snažím odvádět co nejlépe a nikdo na mne nekřičí. Ani jsem nezažil křik na kolegy, to by se mi opravdu nelíbilo. Tenkrát, ještě za mladých časů, se to stalo jednou, a okamžitě jsem z divadla odešel. Křikem se přece ničeho nedosáhne, ani v životě.
Máte na kontě opravdu dlouhou řadu televizních a filmových rolí. Stává se vám někdy, že zapnete televizi a jste až překvapený, v čem všem se vidíte hrát?
Na televizi nemám moc čas, sleduji spíše staré filmy a dokumenty. Když se stane, že přepínám a juknu z obrazovky sám na sebe, rychle přepnu a je to. Spíš mě mrzí, že se někdy stane, že nemám na vnoučata tolik času, kolik bych si přál. A s tím si naše holky díky televizi poradí. Pustí děckám pohádku s dědou a ony ho mají doma v obýváku.
Vraťme se o něco zpátky v čase. Když jste jako mladý, neznámý, začínající herec přišel z Brna do Prahy, prý vám pomáhal prosadit se váš kamarád Jiří Krampol. Jak ta pomoc v praxi vypadala?
Vysmál se mému argumentu, že nebudu jezdit do Libně přes půl Prahy. Nejblíže našemu bytu bylo Národní a ABC. Jirka naznal, že nejprve zkusíme ABC. Domluvil mi tam schůzku, já se dostavil a oni řekli, že se ozvou. Ozvali se s tím, že mají plný stav. A tak jsem šel „na volnou nohu“. A trvalo to 34 let.
Dal vám známý žižkovský drsňák nějakou radu, která vám utkvěla?
Já ho tedy jako drsňáka neznám, vůbec téhle charakteristice nevěřím. Celé ty roky ho znám jako veleslušného, pozorného a obětavého člověka. Jsme přátelé, takže mi určitě nějaké rady dal. Ale konkrétně si nevzpomenu.
Vaše žena je v současnosti zároveň vaší manažerkou. Jak moc má volnou ruku nad vaším diářem?
Neřekl bych, že má volnou ruku. Hlídá mi termíny, domlouvá je a všechno spolu konzultujeme. Nechci se zabývat těmito praktickými věcmi a ona je zvládá s přehledem. A vyhovuje nám to oběma. Já rozdávám radost a ona to jistí.
Koho vlastně napadlo jako prvního, že se bude starat o vaše aktivity?
Napadlo to před lety mou bývalou agentku, zlatou Hanku Kučerovou. Jednou mi povídá: „Oldo, já toho mám fakt moc, co kdyby ti dělala agentku Monika? Se vším jí poradím a pomohu. Mně se uleví a ty budeš mít dobrou péči.“ A tak se stalo. Praktikujeme to tak již dlouho k oboustranné spokojenosti.
Už máte nějaké plány na léto?
Pracovní. V létě budu točit a hrát v divadle. Ale i čas na odpočinek mi zbude – a to budu na chatě ležet v lehátku a sklízet četnou úrodu.
Letní pracovní plány Oldřicha Navrátila Už od června mohou diváci vidět Oldřicha Navrátila na Letní scéně Vyšehrad nebo také Letní scéně Tvrz Divice v představení Starci na chmelu. Legendární lovestory pro divadlo Studio Dva zrežíroval syn Jana Krause Adam Kraus. Oldřich Navrátil se v představení objevuje po boku Bereniky Kohoutové, Ivana Luptáka nebo také Zlaty Adamovské. |
24. ledna 2018 |
