Kamila Moučková

Kamila Moučková | foto: Profimedia.cz

Dášo, plač, je pro koho, píše vdově po Václavu Havlovi Kamila Moučková

Třiaosmdesátiletá bývalá hlasatelka a signatářka Charty 77 Kamila Moučková napsala otevřený dopis vdově po bývalém prezidentovi Václavu Havlovi. Velice ji dojaly fotky trpící Dagmar Havlové v novinách a rozhodla se vyjádřit jí svou účast.

"Milá Dášo, když jsem uviděla tvou fotku v novinách, tak mi znovu vytryskly slzy a řekla jsem si: Ano, tohle je ztělesněné hoře. Na to se nedá nic říct. Nic nemůže pomoct, to si má milá musíš odtrpět sama," píše Kamila Moučková v reakci na snímek Dagmar Havlové v Pražské křižovatce, kde z ochozu kupole pozorovala o samotě zástupy proudící k manželově rakvi.

Kamila Moučková

"Milovala jsem Václava jako člověka 45 let. Byl to z nejlepších mužskejch - kamarádů, který prošel mým životem," píše Moučková.

Smrt přítele ji těžce zasáhla. "Všichni jsme věděli, že je zle, ale když jsem se to dozvěděla, tak jsem se sesypala. Právě jsem pekla vánoční cukroví a měla připravené formičky. Všechny jsem je dala pryč a vykrajovala jsem srdíčka a srdíčka a do toho jsem brečela a brečela," přiznává.

"Dášo, plač, plač! Vyplač to ze sebe. Je pro koho a proč plakat. Budiž ti alespoň malou útěchou, že nebýt tebe, tak tu Václav dávno už nebyl," dodává.

Manželka zesnulého exprezidenta položila na rakev kytici růží s černou stuhou.

Kamila Moučková byla v Evropě vůbec první hlasatelkou televizních novin. Jako první v roce 1968 ohlásila z obrazovky Československé televize invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. V roce 1969 ji z televize vyhodili. Nemohla najít práci, tak prodávala, uklízela, lepila sáčky. Stala se signatářkou Charty 77. Po revoluci se vrátila do televize a do rádia Svobodná Evropa.

S Václavem Havlem ji pojilo dlouhé přátelství a bývalý prezident ji nazýval "kamarádko".

Otevřený dopis Kamily Moučkové pro Dagmar Havlovou

Hoře

Milá Dášo, když jsem uviděla tvou fotku v novinách, tak mi znovu vytryskly slzy a řekla jsem si: "Ano, tohle je ztělesněné hoře."
Na to se nedá nic říct. Nic nemůže pomoct, to si má milá musíš odtrpět sama. Něco málo o tom také vím, i když v jiné podobě.
Milovala jsem Václava jako člověka 45 let, které jsem ho znala. Byl to z nejlepších mužskejch - kamarádů, který prošel mým životem. Nemá smysl, abych teď vyjmenovávala všechno, co byl, všichni to velice dobře víme.
Zasáhlo mě to jako blesk z nebe. Všichni jsme věděli, že je zle, ale když jsem se to dozvěděla, tak jsem se sesypala. Právě jsem pekla vánoční cukroví a měla připravené formičky. Všechny jsem je dala pryč a vykrajovala jsem srdíčka a srdíčka a do toho jsem brečela a brečela.
Moc se to cukroví pravda nepovedlo. Asi těma slzama, co do něj kapaly.
Nevím, co říct, čím tě utěšit. Ale věř, že na tebe teď hodně myslím, a kdyby to šlo, tak bych kus toho tvého hoře vzala na sebe.
Prožívám tyhle dny s Václavem. Lítala jsem z rozhlasu do televize a mluvila o něm. Měla jsem tu potřebu říct lidem, co byl Václav Havel za člověka. Kdykoli ho vidím v médiích, tak mi tryskají zase slzy. Ani jsem nevěděla, že jich v člověku může tolik být.
Dášo, plač, plač! Vyplač to ze sebe. Je pro koho a proč plakat. Budiž ti alespoň malou útěchou, že nebýt tebe, tak tu Václav dávno už nebyl.
Myslím, že s ním odešel jeden z nejlepších a nejslušnějších lidí na této planetě. Myslím na tebe strašně moc, protože to, co prožíváš, je skutečné hoře.
Objímám tě,
tvá Kamila.