Zámek Ropice, u golfového hřiště, do r. 89 jakžtakž zachovalý, poté restituován, přeprodán spekulantům, kteří "hodlali přestavět, opravit, spíše nechat spadnout - lukrativní pozemky... ", mezitím nechali zámek z jistých důvodů chátrat.. Nakonec totálně zdevastovaný objekt s propadlými střechami, tj.zámek s přilehlými budovami 5 min po 12 zachránil jistě s brutálními investicemi nový osvícený majitel.
Nebo: Stavební pozemky v Praze, které majitelka nechce prodat, protože je tam volná plocha a cítí, že výstavba jaksi není vhodná.
Jistý člověk koupil u přehrady poloostrov se zchátralým rekreačním objektem, ten zboural a ohradil, postavil si vilu za x desítek mil. a zničil a znepřístupnil do té doby veřejný prostor, ač mohl stavět o 30 m dále na volných pozemcích, či stavět ohleduplněji.
Příkladů je dost. První dva majitelé se mohli rozhodnout "různě", nikdo by se jistě nezlobil, nicméně učinili, co je řekněme v souladu s "veřejným principem". Třetí myslí pouze na sebe.
To je ten rozdíl.
Zde v Praze pan majitel nastřelil cenu několikanásobně. Mohl se projevit jako větší formát a věc uchopit citlivěji. Když shledám, že mám možná unikát, můžu se přece zachovat i jinak 
