V Kojeneckém ústavu při Fakultní Thomayerově nemocnici leží například děti drogově závislých matek nebo i těch, které se rozhodly dát přednost kariéře nebo neunesly, že se jejich dítě narodilo postižené. Ročně tu přijmou až 130 dětí.
Jenže už v lednu se tu zavře druhé oddělení, kojeneckému ústavu scházejí peníze. Příští rok dostane na dotacích o více než pět milionů korun méně. Podle toho nejhoršího scénáře by mohlo dojít až k jeho úplnému zavření. "Financování by mělo být ve vícezdrojových kolejích. Symbolickou částkou by měli přispívat i rodiče," říká primářka.
JAK POMOCI DĚTEMKojenecký ústav přijímá hračky, oblečení, kočárky nebo hygienické potřeby: vlhčené ubrousky, pleny, šampony, kartáčky, zubní pasty. Pomoci lze i finančně, číslo účtu Nadačního fondu Dětský úsměv je 572187093/0300. Do kojeneckého ústavu lze za dětmi chodit i jako dobrovolník. |
"Pořád v to doufáme," podotýká Lukešová, která tu pracuje už od roku 1991. "Je otázka, kam by se pak vozily rizikové děti nebo ty s těžkým handicapem. Navíc další státní zařízení jsou až ve středních Čechách," poznamenává.
Dítě má zůstat v rodině
Kojeneckému ústavu pomáhají i Pražané. "Díky nim nemusíme kupovat hračky nebo oblečení, nosí nám také hygienické potřeby. Firmy se zase podílejí třeba na práci na zahradě," říká Lukešová.
Zároveň primářka vyvrací mínění, že v jejich ústavu jsou jen děti, jejichž matky braly drogy. "Těch je asi čtyřicet procent," upřesňuje. Větší skupinu tvoří novorozenci, na něž nejsou matky podle sebe připraveny. Přitom věkové rozpětí těchto žen je podle primářky od devatenácti do třiceti let.
Zhruba polovina dětí se z ústavu vrací do původní rodiny. "Když se nám to nepodaří, dítěti by se měla dát šance na život u jiných rodičů," říká Lukešová. V Praze se podle ní na adopci čeká rok a půl až dva roky.
