Taky byste chtěli zdrhnout. Pro ty, co nikdy neviděli diagnosťák ani z rychlíku, natož zevnitř - situace před cca 10 lety, pochybuju, že by se to nějak zásadně změnilo. Mladé holky (nebo kluci), kteří mají z různých příčin výchovné problémy (nerozlišuje se, jestli je to holka, co se toulá, krade, fetuje či prostituuje a holka, která si jen nerozumí s rodinou) se dostanou do ústavu, kde má dojít k jejich diagnostice (fakt to není rovno kriminálu, jsou tam různé případy). Jsou to ještě napůl děti a podle toho se i chovají. Nejvíc času tráví společně ve skupinkách, neumí se vyrovnat se svými problémy, ani s problémy ostatních, ale musejí je sdílet. Soukromí žádné, na společných pokojích. Mají pocit, že svět dospělých se na ně vykašlal. "Vychovatelky" jsou opravdu trochu bachařky - je jich málo na takové množství děcek, takže mají oprávněně strach (aby se třeba nestalo něco jako teď) a snaží se získat si autoritu řevem a přísností. Takže u nich holky moc pochopení nenajdou, nemají čas se jim věnovat, sotva je "uhlídají". Jednou týdně přijde psycholožka, na kterou se holky neustále ptají, protože je jediná z dospělých, která si s nimi povídá o jejich starostech a trápeních, má porozumění a vysleche je bez soudu. Bohužel, na denní psychologickou podporu, kterou by ty děcka potřebovaly, náš stát peníze nemá a tak se na každou nedostane. Ale ještě je tu hodný "strejda" ředitel, který jediný je lépe placen, může si dovolit hned dvě auta. Nechá se fotit se svými svěřenkyněmi, jak mu sedí na klíně - po něm se holky ptají taky hodně, chtějí k němu do ředitelny (na pokec?), asi zjistily, že je výhodné s ním být zadobře (a jak na to). A takhle den za dnem, týden za týdnem, měsíc za měsícem. A o efektivitě takového zařízení je na místě pochybovat - je to jedna z mnoha vad našeho pedagogicko-sociálního systému, ve kterém neexistují účinné preventivní programy zachycující problémovou mládež dřív, než se "propadne" až do diagnosťáku... Dodnes je mi těch děcek líto... :-P
