Nevidím jediný důvod likvidovat sršně, naopak, kde je sršeň, není vosa. A pokud nebudete sršním klepat na tympán, tak vas budou ignorovat.

Kdyz sem byl maly a do pokoje mi vlitnul srsan, tak sem si vzal mamky lak na vlasy a dal s nim souboj, jedno dve striknuti a spadl zalepenej k zemi, na lopatku a sup s nim ven. Dneska uz mi to prijde drasticky, tak proste otevru okno a pockam az odleti. :)

No jednou jsem prastil vosu, odhanel jsem ji, ale nejak se rozzurila a dala tete zihadlo...

Ja mel s vosou jednu prihodu v aute, oprel jsem se o ni v sedacce a ridil jsem a nejsnou prudka bolest jako bych se oprel o jehlu... po chvili dalsi, jako by me jehlou propichli zada, musel jsem zastavit a kdyz jsem vystoupil byla skoro mrtva...

Jen upozorním i autora, že sršeň je ženského rodu. Čili ta sršeň 

Ať již chceme, nebo ne, slovo sršeň totiž v českém jazyce patří mezi takzvané dublety neboli dvojtvary. To (zcela neočekávaně) znamená, že se u něj akceptují obě dvě varianty. U hesla sršeň je připouští i online příručka Ústavu pro jazyk český: „V praxi převažuje rod mužský; jako zoologický termín se užívá rod ženský.“ [1]

Zdroj: https://martin-ulbrich.cz/jazyk-a-literatura/ta-srsen-nebo-ten-srsen-lingviste-z-novinek-zpozornete

roj, to už je davova psychoza, jako u lidi, pokud kolem vas litaji dve nebo tri, tak vam nic neudelaj

No roj si take prredstavuju dost jinak...

Mojmír Perina Dejme tomu, ze ta zprava není vylhana (o čemž silne a nejspíš oprávněně pochybuji - letošní okurky jsou vážně silne,...) - ale na to nehledě: Když mne kdysi honil roj srsnu, zachránilo mne, ze na útěku, jsem skočil ze svahu, srsne mne přeletěly

Proto říkám - neutíkat!

Jste-li napadeny hejnem vos, nebo sršní, tak jediné co pomůže je neutíkat, nemávat kolem sebe rukama, tím je jenom rozdráždíte víc.

Dovolí-li to nervy, sednout na zem, schovat obličej (ony jsou fixovány na oči, nos a ústa a udělat se co nejmenší, popřípadě se něčemí přikrýt.

V létě pomůže také schovat se do vody, pokud je poblíž.

Já to likviduji tak, že vezmu igelitový sáček a nejlépe večer celé hnízdo shrnu do sáčku. Potom sáček rozšlapu až je z celého hnízda kaše, pro jistotu ještě spálím například plynovým hořákem.

Takovým způsobem jsem zlikvidoval už několik vosích hnízd a hnízda sršňů.

Jen jednou jsem se sáčkem na hnízdo sršňů nevystačil. Bylo to v dutině komínu mezi komínovým tělesem a komínovou vložkou. Oblékl jsem teplákovku a na to vzal kombinézu. Na ruce dlouhé rukavice jsem zastrčil pod rukávy, na obličej plynovou masku zapůjčenou ve skladu CO. Opatrnosti nikdy nenadbývá.

Koupil jsem Biolit a nastříkal jej na sršně. Ještě dobře že jsem se kvalitně vybavil, přilétali další sršni, ale na mne nemohli. Zbývající sršně jsem zlikvidoval tenisovou pálkou. Sršni pak z komínu vymizeli, ale to se stalo jenom jednou. Jinak jsem vždycky vystačil s tím igelitovým sáčkem.

Uff. To tady v diskuzi asi nebude úplně pochopeno. Já vám nadávat nebudu, ale je mi z toho smutno

Chudák pán, tohle se asi přežít nedá.

Já zažila bodnutí vosy do jazyka, a byl to tedy obrovský "tanec". Naštěstí se to stalo asi 2 km od nemocnice a vedle mě stál známý s autem, které okamžitě nastartoval, takže jsem byla ve špitále za cca 5 minut.

A to už jsem o sobě téměř nevěděla, všechno kolem mě rozmlžené, jazyk jsem měla vysoký tak, že mi vyplnil celou ústní dutinu (doktoři pak říkali, že jsem měla obrovské štěstí, že to bodnutí bylo na špičce jazyka, ne někde vzadu, takže se to obešlo bez "díry do krku").

Když jsme do toho špitálu přijeli, ten můj známý na celou recepci zařval "bodla ji vosa do jazyku", personál okamžitě všeho nechal, hodili mě na vozík, okamžitě infúze do obou rukou (tuším, že kalcium), vedle mě na ošetřovně sádrovali nějakému klukovi nohu, nechali ho tam "rozdělaného" a všichni lítali kolem mě jak splašení.

No, jak jsem měla dost "popostrčené" vědomí, zdálo se mi, že to celé trvá tak 15 minut, a pak jsem se hrozně divila, že to byly dobré tři hodiny, než mě z toho vozíku zase zvedli.

Proč to píšu: Opravdu to není psina. A od té doby se příšerně bojím vos, neb mi bylo sděleno, že pravděpodobně po této příhodě budu na vosí bodnutí alergická (dřív mě vosa bodla mockrát, a nikdy mi nic nebylo, žádné alergické reakce). A děsně miluji lidi, jako je má někdejší kolegyně, která nechtěla v kanclu zabíjet vosu, protože "nám přece nic neudělala", ačkoli v té kanceláři byli min. dva alergici.

Chápu vás. Nicméně z mé zkušenosti bych raději vosu nezkoušel zabít. Když je v bytě nebo kanclu, neúspěšný pokus o zabití může právě skončit útokem . Pokud vosu nechám, tak na mě zatím nikdy nezautocila. Samozřejmě pokud ji člověk třeba vypije a podobně, tak to může dopadnout špatně, máte tedy silný zážitek a snad ho sám nikdy nezažiju.

U nás cokoli zabzučí končí na plácačce manželka je dobrý lovec

Tak včely snad nezabíjí, ne? A sršeň obecná je chráněná :) Já se snažím nezabíjet.

A co třeba takle desensibilizace? Mě to pomohlo. Stačilo asi 20 žihadel v rozpětí 1 měsíce. Ale doporučuji se poradit s alergologem. Je lepší to dělat pod dohledem lékaře, může namíchat hodně malé a přesně načasované dávky.