Minimálně padesát řidičů každý všední den od osmi hodin ráno projíždí dvěma zákazovými značkami, které stojí u Janáčkovy ulice v centru Ostravy.
Projíždějí přes ně na pozemky soukromých majitelů. Tam celé dny parkují, blokují vjezdy a výjezdy majitelů, nájemníků i popelářů. Dvůr se změnil v bahniště, kde vládne právo silnějšího.
Když majitelé pozemků a domů upozorňují řidiče, že porušují dopravní značení, dostává se jim nadávek. Jedna zákazová značka má dodatek, že vjezd je povolen zákazníkům sousedící prodejny, další má dodatek, že vjezd je možný jen s povolením majitelů pozemků.
Na místo byla často volána hlídka strážníků. Odpověď pokaždé byla: Na soukromých pozemcích zasahovat nemůžeme. Námitka: Je tam dopravní značka zákaz vjezdu. Odpověď: Nemůžeme projíždějícím dokázat, že nejsou zásobování a že nejedou do firmy, která má výjimku. A taky: Nemáme kapacity na to, hlídat každou dopravní značku.
Majitelé pozemků telefonovali i na služebnu Policie ČR. Hlídka přijela a zaznělo: „Toto jednoznačně spadá do kompetence městské policie.“
„Tam nám říkají, že s tím nejsou schopni nic dělat.“
„To vám řekli? Chtěli se vás zbavit, to přísluší jim.“
Nastal den D. Poté, co jsem si ráno vyslechla od dvou pánů sprosté urážky, protože jsem je upozornila, že porušují značku zákaz vjezdu, a provedla jsem obdivuhodný manévr, při němž jsem autem o milimetry míjela další auta, abych mohla vyjet z domova, vyrážím na služebnu městské policie v Zámecké ulici v centru Ostravy. Moje morální zábrany padly, přicházím prachsprostě bonzovat. A prosit o radu, o pomoc.
Paní, máte řidičák?
Přicházím k okénku, kde sedí městský policista. Líčím mu problém. Po chvíli vidím, že ho to nebaví. Vypadá znaven. Snažím se mluvit stručně: Desítky lidí každý den ve stejnou dobu na stejném místě porušují značky zákaz vjezdu.
„Víte, co takových případů v Ostravě je? Co s tím máme dělat?“
Připadám si jako bych slyšela instalatéra, který říká: Jo, paninko, to nejde.
Zkouším to v roli „dáma v nesnázích hledá pomoc“ a říkám: „Mně je jasné, že máte k řešení spoustu jiných závažných zločinů, ale strašně nám to komplikuje život.“
„Paní, máte řidičák?“ „Mám.“ „A co se stane, když projedete zákazem vjezdu a nikdo vás nechytí?“ „Já zákazy vjezdu neprojíždím.“ Ticho. A pak: „Museli bychom ty řidiče chytit přímo při páchání přestupku, jinak jim ho nedokážeme.“
„No hurá. A proto vám teď tady znovu hlásím, že tam vjíždějí každý všední den od osmi ráno. Kdyby tam stál strážník...“
„Paní, strážník nemůže stát na místě, musí vykonávat obchůzku.“
„Tak kdyby tam chodil kolem té značky...“
Vypadávám z role dámy v nesnázích a měním se v hysterku: „Takže vy mi opakovaně říkáte, že jestliže desítky lidí denně porušují dopravní předpis a vy o tom víte, nejste schopni nic udělat.“ „V podstatě ano.“
„Znamená to, že můžu beztrestně jezdit přes zákazové značky?“ „To ne.“ „Vždyť jste to teď řekl. Podívejte, já jsem novinářka a to, co tady slyším, je tak zajímavé, že o tom asi budu psát.“ „Vy jste novinářka?“ „Ano, jsem redaktorka MF DNES.“
„Tak to s vámi nemůžu mluvit. Obraťte se na tiskového mluvčího. Vůbec jsem s vámi nemluvil.“ „Mluvil, půl hodiny si povídáme.“ „Tak jste občan, nebo novinář?“ „Jsem obyvatel Ostravy, který se chce poradit, jak mu můžete pomoct. A informace, které jsem dostala, jsou tak pozoruhodné, že o nich chci napsat.“ „Jste občan, nebo novinář?“ „Neumím se rozpůlit.“
Fakt nevím, jak oddělit občana od novináře, a přemítám, zda policista, když jde cestou z práce a vidí trestný čin, nezasáhne, protože už na sobě nemá uniformu.
Nedám pokoj: „Můj závěr z tohoto jednání je, že je naprosto v pořádku, když nebudu brát vážně zákazové značky, a čím více nás to bude dělat, tím normálnější to bude.“
„To jsem neřekl.“
„Nebudete o tom psát?“
Ze zadní místnosti začínají vykukovat kolegové. Vynořil se sympatický pán se slovy: „Pojďme si sednout, zkusíme to ještě probrat.“
Řekla bych, že tento strážník má na rozdíl od toho v okénku výcviky na to, jak jednat s duševně chorými či agresivními lidmi. Má laskavý hlas, vlídný pohled a jasný cíl: uklidnit tu hysterku.
Loučíme se přátelsky, ale říkám mu, že přesto odcházím s pocitem, že v Ostravě je normální beztrestně porušovat dopravní předpisy. „To si nevykládáte správně,“ ujišťuje mě.
Ještě zkouším zabrnkat na strunu policejní hrdosti a vyprávím mu další příběh z našeho dvora: „Nejvíce po vašich strážnících řve, že jsou laxní, majitel hospody, který opakovaně porušuje tržní řád a nezavírá v deset večer, jak musí, ale později. Máte to mnohokrát hlášeno. Kde je vaše policejní čest? To je další ukázka toho, že si vás lidé neváží, neobávají se vás a můžete si za to sami.“
Pán říká něco ve smyslu, že o problému s nedodržováním zavírací doby vědí a rozhodně ho letos budou intenzivně řešit.
Hromotluk z okýnka mezitím vykukuje ze dveří. Vypadá smutně a říká: „Že opravdu nebudete psát o tom, o čem jsme mluvili? Já s novináři fakt nesmím mluvit.“ „Mluvil jste s občankou, nebojte,“ uklidňuji ho.
Mám pocit, že se rozpadám na dva kusy. Jeden je občan, druhý je novinář. Takže přepínám do poloviny novinář a pátrám na stránkách Městské policie Ostrava, kdo je tiskový mluvčí. Není.
Volám na ústřednu, tam mi sdělují, že jakýkoli dotaz či poznatek mám napsat na info@mpostrava.cz. Ať už jsem občan, či novinář. To je dobře, opět se měním v jednu bytost. Celý problém popisuji znovu, připisuji svůj telefon.
Za pár hodin volá někdo z městské policie. Navrhuje, že bychom se sešli a vše znovu probrali. Namítám, že jsem už vše vylíčila dopodrobna a stejně dvěma strážníkům na služebně, předtím třem hlídkám a ještě do mailu. Že bych už přivítala jen tu oficiální odpověď z ředitelství na otázky, zda strážníci postupují správně. Dotazy posílám i na magistrát, však velitelem městské policie je primátor.
Odpověď: Strážník není schopen poznat oprávněná auta
Týden se neděje nic. Píšu znovu na tiskové oddělení magistrátu. Přichází odpověď. Magistrát a městská policie se domluvily na společném stanovisku. Jednoznačnou odpověď jsem se nedozvěděla. Je zopakováno to, co vím. Tedy jaké je na místě značení, co znamená a tento závěr:
„Strážník na místě není schopen rozpoznat, které vozidlo zde je oprávněno parkovat, a které ne. Řidiči, kteří zde vjedou velmi často, strážníkům při projednávání tvrdí, že na soukromých pozemcích mají od majitele povoleno parkovat, a toto tvrzení strážník na místě není schopen ověřit. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že nelze objektivně zjistit protiprávní jednání řidičů, kteří zde parkují, pokud je strážník nepřistihne přímo na místě a je zjištěno naplnění skutkové podstaty přestupku. Strážník je povinen dle zákona v případě, že přestupek nevyřeší na místě nebo k tomu není oprávněn, oznámit podezření z jeho spáchání příslušnému správnímu orgánu. Toto oznámení však musí doložit důvody a důkazy, o něž se podezření opírá, a v daném případě nastává důkazní nouze. Samotné oznámení jedné z více majitelů nemovitosti není důkazem o protiprávním jednání řidiče vozidla.“
To je část stanoviska mluvčí magistrátu Andrey Vojkovské.
Dotčené místo, kde řidiči porušují zákaz vjezdu
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Aha. Jenže já nejsem jediná, kdo protiprávní jednání oznamoval. Opakovaně tak činili další majitelé domů a pozemků. Jasně že jde o banalitu. O žabomyší válku několika majitelů domů a nájemníků versus lidí, kteří potřebují v centru zaparkovat a úplně přirozeně hledají místo, za které nemusí platit.
Jenže výsledkem je zpráva, že když v Ostravě porušujete dopravní předpis, policii to nezajímá. Dopravní značky jsou v Ostravě něco jako dekorace.
Mluvčí tvrdí, že okrskář sepsal poznatek s návrhem na doplnění značení v této oblasti.
„K úpravám instalovaného dopravního značení dojde ještě letos. To vyřeší i problém stání při odbočení z ulice Janáčkova. Týkat se to nebude soukromých pozemků, které si případně mohou majitelé ohradit,“ líčí.
Tak bereme boj do svých rukou. Stavíme betonové zátarasy, upevňujeme kovová lana. Co se stane, až se nějaký řidič rozhodne, že je prorazí, protože je přece tady odjakživa zvyklý parkovat, navzdory značkám? Asi nic, koho by to v Ostravě zajímalo?
