Mnozí lidé tak ani netuší, jak výjimečnými vlastnostmi tento opeřenec oplývá nebo že právě od nás z kraje pochází nejúspěšnější holub na světě.
Člověk si holuby skalní domestikoval před 5 až 7 tisíci lety a teď je musí likvidovat nebo sterilizovat, aby se jich zbavil. Proč nežijí raději v lesích a horách?
Vědí, že jsou vítanou pochoutkou pro dravce. Navíc ve městech mají kromě bezpečí dostatek potravy a míst k hnízdění. Jenže jejich trus rozkládá památky, poškozuje fasády a znečišťuje prostředí. I když mívají maximálně dvě vajíčka, mohou zahnízdit až sedmkrát v roce. Nedá se nic dělat, je jich moc.
Nastěhovali se do měst i holubi ze zrušených holubníků?
Částečně. Někteří mohli holubářům utéct, jiní třeba ztratili ve špatném počasí orientaci, proto se přidali k městským hejnům, ale jinak se poštovní holubi s těmi městskými moc „nekamarádí“.
Co odstartovalo soužití lidí a holubů?
Začalo to tím, že jim lidé vybírali kvůli masu z hnízd mláďata. Někteří si asi mládě odchovali a nechali si jej na okrasu. Tak nějak zřejmě počátek soužití vypadal.
Jak se přišlo na jejich „poštovní“ schopnosti?
Tehdy lidé hodně kočovali a svoje holuby asi vzali s sebou. Jenže ti jim v novém působišti hned uletěli. Když se však lidé po čase vrátili zpět domů, našli je tam. Došlo jim, co tito ptáci umějí, že mají zvláštní „gen návratu“. Pro jejich letové schopnosti je začali šlechtit a trénovat. A tak se děje po tisíciletí.
Ale na adresu nelítají, že?
Opravdu to není tak, že poštovnímu holubovi řeknete adresu a on tam zamíří. Fixuje se na místo, kde se narodil, a vrací se pouze tam. Pokud změní působiště, vyžaduje to několik měsíců tréninku, aby novou domovinu přijal za svou.
Jak holub pozná, kudy má letět do svého holubníku?
Dodnes to není úplně jasné. Nejpravděpodobněji se řídí podle magnetických siločar Země, chápe vzduch jako trojrozměrný prostor a vnímá i polohu Slunce. Když holuba vypustíme, neznamená to, že okamžitě vystřelí směr domov. Nejdříve udělá nahoře kolečko, aby se zorientoval, a pak teprve letí k cíli. Mladí, zhruba tříměsíční holubi se tomu postupně učí.
Co to znamená košování?
Na závody se holubi vozí v koších 200, 300, 500 i více kilometrů daleko. Tam si zapíší čísla jejich kroužků a pustí je. Majitel na ně čeká doma. Dříve se k měření času používaly odbíjecí hodiny. Jakmile se holub objevil v holubníku, sundala se mu z nohy známka a hodila do hodin. Jenže když takto chovateli přiletělo najednou pět holubů, než je pochytal, uběhlo i pět minut, což pro něj byla ztráta. Dnes je všechno digitální. U vchodu do holubníku je magnetická čára, a i když se jich do něj nahrne několik v rozmezí několika sekund, zaznamená přesně čas každého z nich.
Jaká je největší vzdálenost, kterou holub uletěl při návratu domů?
Uvádí se tři tisíce kilometrů u českého holuba z Ruska. Jinak holubi neradi lítají z východu na západ, protože musí předehnat otáčení zeměkoule, je to pro ně namáhavější. Proto se vždy vypouštějí ze západu na východ. Když poštovní holub míří k cíli, letí, jak se říká, hlava nehlava, rychlostí 80 až 90 kilometrů v hodině a často ho nezastaví ani bouřka. Může ho však natolik vyčerpat, že potom jde i kousek pěšky, aby si odpočinul. Ne všichni holubi se vracejí. Někdy do něčeho narazí za mlhy, jindy je uloví dravec, s tím musí holubář počítat. Jsou případy, kdy unavený holub zavítá do cizího holubníku a na chvíli se tam usadí.
Holubi kdysi zachraňovali i lidské životy, že?
V 1. i 2. světové válce. Jednotky je měly s sebou na frontě v koších, a když se dostaly do úzkých, vyslaly po nich vzkaz s prosbou o pomoc. Na základně si to přečetli a mohli hned jednat. V Americe dokonce postavili holubovi pomník.
Z našeho kraje pochází holubí rekordman. Čím se proslavil?
V celosvětové soutěži v Jihoafrické republice Sun City Million Dollars na 600 kilometrů. Holub Ali z Opavska od Karla Klemense ji vyhrál. Porazil pět a půl tisíce holubů z dvaatřiceti zemí. Zatím se jedná o největší úspěch v historii celého Česka.
Dá se takový vítěz zpeněžit?
Ali se vydražil za 400 tisíc korun, ale ne každý vlastník výborného svěřence prodá. Setkal jsem se však i s tím, že Číňané byli ochotní za jednoho poštovního holuba zaplatit milion korun.
Tvrdíte, že chovatelů poštovních holubů je pouhých 10 procent? Co tedy mají v holubnících ostatní?
Hlavně okrasné holuby. Ty dříve patřili ke každému statku stejně jako koně. Bývaly jich plné střechy. Teď už je majitelé zavírají do voliér kvůli bezpečnosti a sousedům. Patří k nim třeba zajímavá skupina - rejdiči. Těch je více druhů. Tak zvaní vysokoletci se vznesou až do neviditelné výšky nad mraky a tam si rejdí. V soutěžích se hodnotí, které hejno v té výšce vydrží nejdéle. Jiní zase umí kotrmelce dopředu i dozadu nebo se z výšky pouští dolů střemhlav a vítězí ten, který zabrzdí nejblíže země. Bohužel, někteří se zabijí. Další zase vzlétají i klesají k zemi ve spirálách. Pokud se tyto jejich schopnosti necvičí, po několika generacích slábnou až zaniknou. U nás se jim věnuje jedna skupina v Čechách.
A někteří holubi voliéru ani neopustí.
Jsou jen na okrasu. V našem kraji byl vyšlechtěný slezský voláč a slezský barevnohlávek, oba se rozšířili do celé Evropy. Pak jsou tady z okrasných plemen třeba kudrnáč, parukáč nebo pávík.
