Co se naší právní úpravy týče, je rozhodující ust. §79 odst. 8 zákona o silničním provozu, které stanoví:“K měření rychlosti vozidel je oprávněna policie a obecní policie; obecní policie přitom postupuje v součinnosti s policií.“
Z tohoto ustanovení plyne, že meřit rychlost vozidel a předávat případně takto získaný důkazní materiál pro účely správního řízení smí jen tyto dva subjekty. V nedávné době se definitivně vyjasnila skutečnost, že soukromé subjekty měřit rychlost nesmějí, resp. takový důkaz nelze ve správním řízení použít, u systémů průměrného měření tedy bude zejména podstatné, aby byly provozovány buď Policií ČR anebo obecní (městskou) policií. Pokud by takový systém provozoval soukromý subjekt a takto získané záznamy pak předával obecním úřadům k projednání, nebylo by z toho možno vyvodit postih.
Prvním nutným předpokladem oprávněnosti průměrného měření je tedy skutečnost, že je takové průměrné měření provozováno shora uvedenými subjekty.
Jak plyne z citace ze zákona, není způsob měření rychlosti nijak blíže specifikován. Nikde proto není stanoveno, jak přesně mají policie a obecní policie postupovat, resp. jakých technických prostředků lze použít. Z toho plyne, že současně používané technické prostředky jsou zákonem zásadně povolené, tj. radar, úsekové měření, laserový měřič apod.
