Této paní mám problém uvěřit nos mezi očima. Subjektivně, samozřejmě, a každý to máme nějak.
Pragmaticky ale, je dobře, že má strach, ale kdyby byl opravdový, tak by napsala i to, že se jí nelíbí, že si její vlastní zaminovali přístav, že se pro boj schovávají ve školkách, školách, nemocnicích a v obytných domech.
Že se jí nelíbí, že jejich vlastní nakládali malé osobní motylkove miny na veřejných místech na Donbasu a že se jí nelíbí, že to čistili Rusové a ne Ukrajinci.
A posledně, že se jí nelíbí to, že když Rusové obsadí jadernou elektrárnu, že tam vlastní střílejí!!!
Jinak paradoxně tady jsem v klidu. Rusové udělají všechno proto, aby nedovolili únik jádra. Přes všechnu propagandu, kdyby chtěli UA zničit, stačí jim knoflíčky. Celý postup ale zatím vedou s minimalizací škod na lidech a infrastruktuře. A nejsou to Ukrajinci co to zpátky opravují.
Líbí, nelíbí, fakta jsou fakta.
Kdo chcete zdroje, zkuste na YT přes anglická zájmová slova, solidní přenašeči vkládají ke svým povídáním zdroje a to většinou oficiální zprávy vlád nebo vážných organizací, kde si v detailech poctete fakt lahůdky.
Paní i dětem, všem, přeji ať se daří, ať jsou zdraví a ať jsou jejich blízcí v pořádku.
Mimo soutěž, coby jistě Rusofil, snažím se pomoct naším Ukrajincům u nás.
Většině skončil půlroční uvítací statut, do toho se rodí dětičky, tedy s nimi jezdím po úřadech, na matriky, do pojišťovny, nyní pojedu, bůhví proč, zaockovat nové kojence nikoliv u našeho pediatra, ale k určenému, 50km vzdálenému, pediatrovi. Zatímco k jiným sem jezdí ty bavoraky a audiny, do stejné budovy, jsme to my, místní, co je vozime po institucích. Ve středu jsem zrovna vezla dvě paní a jednoho kojence do Hradce, Cizinecké a VZP. Paní mi u čekání povídá: "Hele, já vím, že bych se měla učit jazyk, najít si práci a tak, ale upřímně, já chci domů, já se nechci učit žádný jazyk, já chci domů!" S sebou má tady 3leteho syna, kouří 200denne, pořád pika Messenger, maluje se a brečí, chodí se synem na plody do lesa a hladit mé štěně a pořád je up
