Na hrách měli dva dolary kapesného denně, škudlili je, jak mohli. "Tenkrát Brundage jinak nedal," vzpomíná hokejový funkcionář Miroslav Šubrt na někdejšího mocného předsedu MOV, milionáře v úloze zarytého obhájce čistého amatérismu. "Fikotová sehnala každému dvacet pohlednic, ani známky jsme si tenkrát kupovat nemuseli," i po čtyřiceti letech to ví obránce František Tikal.
Ale co navíc: zavedla hokejisty do obchodu s kožešinami. Nylonový dámský kožich tam přišel na 20 dolarů. "A Olga nám tenkrát zprostředkovala jejich cenu za 9,90 dolaru," Tikal dosud s vděčností vzpomíná na Olinu.
"Tak to šlo mimo mě, já na obchody nebyl. Ale Frantovi tohle věřím, on má opravdu pamatováka"“ říká předseda hokejového svazu Karel Gut, tehdy dvaatřicetiletý kapitán národního týmu.
I jiná kouzla uměla už zdomácnělá Američanka. V proslulých hernách v Renu dostal každý hokejista zdarma žetony v celkové ceně 10 dolarů. Další finanční injekce už ovšem selhala. "Když porazíte Rusy, dostanete každý pětadvacet dolarů," slíbil tenkrát mužstvu vedoucí výpravy Uhlíř. Tyhle dolary byly v prachu. "Dali jsme pět branek, ale jak jsme jich mohli dostat osm, to tedy nikdy nepochopím," řekl tehdy Gut.