Noc na středu má na rozdíl od té předchozí klidnou. Tentokrát ji nebudí časně vstávající triatlonistky. Ani si nezapomene nastavit budík na šestou hodinu ranní.
Také přítel, ústecký fotbalista Matyáš Písačka, si doma na hlubokou českou noc nařizuje budíka.
A rozhodně není sám.
„Tolik lidí z Čech mi najednou psalo, že si ho kvůli mě dávají. Dokonce i lidi, které osobně neznám. Hrozně moc mě to těší,“ vypráví Barbora Seemanová.
Její Matyáš každopádně ví, jak na ni. Jakýkoliv předfinálový tlak je nežádoucí. Proto jí na dálku vzkazuje: „Když se ti tam nebude chtít jít, nechoď tam, pro mě jsi hvězda teď.“
 |
Také rodiče z Česka píší: „Není důležité, jak ve finále dopadneš. Hlavně buď v pohodě a užij si to.“
To si pište, že si to užiju. A že bych na bazén nešla? Ani nápad. „Chce se mi. Moc se mi chce,“ ujistí.
Autobus z vesnice stihne, rozplavání je klasické. Rychlé, pomalé tempo, vše, co potřebuje zkusit. Ještě si s trenérkou Petrou Škábovou řeknou pár posledních slov. Trenérka jí jako obvykle připomíná, ať si dává pozor na nohy. Zopakují si taktiku. A nezapomene ani na frázi, kterou si šest let před závody říkají: „Bij se jako lev, buď chytrá jako slon a užij si to jako šimpanz.“
Před finále Škábová přidá ještě jedno zvíře: „Rvi se jako medvěd. A pojď pro to nejlepší.“
Plácnou si a pak už nechá svěřenkyni samotnou. Seemanová si donastavuje vlastní hlavu.
„To je důležité,“ popíše s odstupem času tento rituál. „Nesmíte jít na závod rozklepanej, ale zároveň nesmíte tak hrozně chtít, že potom nezvládáte techniku a taktiku.“
5. DEN OH: Vondroušová i debl jsou v semifinále, basketbalisté prohráli s Francií |
Nechce skončit mezi osmi nejlepšími na světě osmá. Má v hlavě pevně usazeno, že míří za časem pod 1:56, dalším českým rekordem. Když jsi ve finále s holkama, co umí dvoustovku za 1:53,5, nemůžeš přece plavat nad 1:56, přemítá.
Rozhodně však nemá větší trému než před rozplavbou a semifinále.
Osm žen se schází ve svolavatelně. Na světelné tabuli uvnitř haly září osm jmen. Jen osm. Ty, které se sítem prodraly až sem. „Olympic final,“ oznamuje hlasatel v hale, jako kdyby to nevěděly. A už ji vyzývá, aby prošla ze zákulisí bránou k blokům. „Dráha číslo 2, Barbora Seemanová, Česká republika,“ zní z amplionů.
POSLEDNÍ PŘÍPRAVA U BLOKU. Finále dvoustovky v Aquatic Centru v Tokiu se blíží..
Jednadvacet let dlouhé čekání českého plavání na další olympijské finále právě končí. Je to krásný, jak tam nastupují, pomyslí si na tribuně trenérka.
Hned vedle sebe má Seemanová legendy: v dráze číslo 1 světovou rekordmanku Federiku Pellegriniovou, v dráze číslo 3 pětinásobnou olympijskou šampionku Katie Ledeckou.
A o kousek dál ve čtyřce je nachystána nová australská superstar Ariarne Titmusová, dvacetiletá vítězka čtyřstovky. To je společnost.
Start. Seemanová ho má tradičně skvělý. Ale zároveň ví, že první stovku musí trochu přibrzdit, že ji nesmí napálit jako předevčírem nebo včera. „Kdybych nezabrzdila, možná bych ani nedoplavala. Musíte do toho jít trošku s rozvahou,“ říká přece.
Po 50 metrech je šestá. Stejně tak po stovce a stopadesátce. Zatím vede nečekaně Haugheyová z Hongkongu, ale k mocnému závěrečnému náporu už se rozjíždí nová první dáma kraulu Titmusová.
Na poslední padesátce si Češka všimne: Federica mě stahuje. Snaží se od Pellegriniové opět vzdálit. Ale zároveň... ano, tam ve trojce, jen kousek přede mnou vidím americké plavky s hvězdami a pruhy.
To je Katie!
Nemýlí se, mocně se přibližuje ke Katie Ledecké. V duchu se hecuje: Ty kráso, pojď, ještě zaber, zkus jí dát.
Národní rekord opět vylepšený. Seemanová si doplavala pro šesté místo |
Už jen pouhá věta, že Seemanová stahuje Ledeckou, působí na první pohled bláznivě. „Jo, zní to dost zvláštně,“ přitaká později. „Ale já ji chtěla porazit. To by bylo super! Dala jsem do toho úplně všechno, co ve mně zbylo.“
Ne, už se to nepovede.
Je zde cíl. Seemanová končí šestá, o 24 setin za pátou Američankou.
Dohmátne a slyší, jak trenérka na tribuně píská. To je už léta jejich znamení. Pískot znamená: Bylo to výborné.
Hledá se na světelné tabuli, které nabízí pořadí. Tak kde jsem? Jaký mám čas?
„Já byla nejdřív taková zmatená, nemohla jsem se na té tabuli najít,“ bude vyprávět. „Koukala jsem se nejdřív úplně na poslední místa. Tam jsem nebyla. Tak jsem vyjela očima výš a... ten čas byl neuvěřitelný.“
1:55,45. No páni!
„To je hustý!“ vyhrkne.
Jako by nechtěla uvěřit. Vážně patří k mému jménu?
„Já doufala, že poplavu pod 1:56. Ale že to bude i pod 55 a půl, jsem vážně nečekala.“
Vlastní český rekord, který byl před Tokiem 1:56,27 a po semifinále 1:56,14, vylepšila o dalších 69 setin.
Po semifinále v úterý vyprávěla, jak ve finále nechá naprosto všechno, a pak ať ji klidně vytáhnou polomrtvou z bazénu. Nakonec vylézá sama. „Ale už to bylo na hraně, na krev, jsem úplně vyšťavená,“ povídá. „Radost, jakou z mého času mám, mě naštěstí asi trošku dokopala, abych se ve vodě přestala koupat a vylezla ven.“
U bazénu hodnotí: „Sedlo mi to, ale bolelo to. U takového času by bylo něco špatně, kdyby to nebolelo.“
Pohlédne na tribunu, k trenérce, a pošle jí vzdušnou pusu.
Seemanová očima trenérky: Bezstarostná, věrná, skvělá. Odolala i vábení z USA |
Před Italkou Pellegriniovou si udržela náskok 46 setin. Potvrdila tím pozici nejlepší Evropanky. „I za to jsem moc ráda, protože hodně lidí mi nevěřilo a po Evropě, kdy jsem Federiku porazila o dvě setiny, vykládali, že to byla náhoda. Tak teď už snad žádné řeči okolo nebudou.“
Ariarne Titmusová je v čase 1:53,50 stejně jako na čtyřstovce zlatá, éra Ledecké skončila. Excentrický Dean Boxall, kouč Titmusové, opět dává na tribuně mocnými gesty průchod svým emocím, i když tentokrát nekřičí jak smyslů zbavený na všechny strany, aby neporušoval proticovidová pravidla jako o dva dny dříve.
She's done it again, gold for Ariarne Titmus! #Tokyo2020 https://t.co/LgzCIGCTtJ
„Je to super týpek,“ směje se Seemanová. „Je krásné vidět, jakou z našich výkonů dokážou mít trenéři radost. Kdyby někdo natočil Péťu po mém vítězství na Evropě, tak se chovala hodně podobně.“
V Tokiu je Petra Škábová dojatá a už i ona může finále bilancovat: „Velmi dobře rozvržené síly. Na co jsme trénovaly, tedy udržet všechny padesátky hluboko pod třicet vteřin, se Báře podařilo. Simulace nám naznačovaly, že i na takhle dobrý čas může mít. Povedl se jí ideální závod. A je to obrovský úspěch. Je to moc krásný. Asi to možná nedochází všem, ale je to tak krásný.“
Seemanová kráčí novinářskou mixzónou nadnášena obláčkem radosti, na každého se směje. Teď hlavně co nejrychleji zregenerovat.
Takhle se závodí ve finále olympiády - Barbora Seemanová a famózní český rekord: "Sice mě nemuseli po závodě tahat z bazénu, ale už to bylo dnes na hraně, na krev, byla jsem úplně vyšťavená. Ta radost, jakou z mého času mám, mě nakonec dokopala, abych sama vylezla ven." https://t.co/t72Zmg329O
Už večer ji čeká rozplavba na 100 metrů volný způsob, v její momentálně slabší disciplíně. Kolik sil po náročné trojdence v těle asi ještě zbylo?
„Euforie, ve které teď jsem, by mi mohla pomoci,“ věří. „Už tu mám svoje za sebou, dvoustovka byl hlavní cíl, stovka může být bonbónek. Je o půlku kratší, to už zvládnu jako nic, ne?“
Cílem je - jaké překvapení - opět český rekord.
„Na Evropě se mi útok na něj nepovedl, protože jsem byla po předchozích startech hotová. Tady na něj mám. Navíc jsme uzpůsobili přípravu tomu, abych vydržela větší zátěž. A kdybych ho zaplavala, mohlo by se z toho urodit i semifinále. A být tu na stovce v top 16, by bylo úplně wow.“
Stejné anglické citoslovce použije Petra Škábová, když se jí u východu z haly ptáme, jaká byla její první reakce při pohledu na čas své svěřenkyně po finále dvoustovky.
Řekne jen: „Byla jsem wow.“
Ale vzápětí ještě: „Tohle finále nám ukázalo, že je k čemu vzhlížet. Máme na čem pracovat dál.“
Tři čtvrtě sekundy dělily Barboru Seemanovou v Tokiu od olympijské medaile. Kolik práce v sobě ten rozdíl skrývá?
„Tři roky,“ zasměje se trenérka.
Za tři roky vzplane olympijský oheň ve městě nad Seinou.
