Výsledek konfrontace byl zřejmý po prvních desítkách metrů, po nichž Hackera mohla o postup připravit jedině krize, kvůli níž by neudržel vysoké tempo. "Trochu jsem v to doufal. Občas se mu už stalo, že přehnal začátek, a pak neměl síly," přiznal Chalupa.
V Sydney už však nešlo o mladickou nerozvážnost, Němec si vysoké tempo mohl dovolit, udržel ho a pět set metrů před cílem už Chalupa věděl, že na něj tentokrát nemá. "Poznal jsem, že je to beznadějné a už jsem nefinišoval, dojel jsem v tempu, v jakém jsem začal."
Hacker má doma dvě medaile z juniorských světových šampionátu, zlatou a stříbrnou, a teď se dere mezi muže. Loni na mistrovství světa neprošel do finále a mezi jeho semifinálovými přemožiteli byl i Chalupa, letos na SP se už pokaždé mezi nejlepší probojoval. "Je mladý a sebevědomý, a dává to dost najevo," všiml si Chalupa, který za svoji kariéru vyválčil šest medailí z mistrovství světa a na OH v Barceloně v roce 1992 si dojel pro stříbro. Zůstává však skromný, je vzorem příkladného přístupu ke sportu a povahu má spíše introverta. Nikdy by neudělal to, co vítěz olympijské rozjížďky. V cíli vyskočil na molo, běhal po něm a řval radostí, jakoby už vyhrál i finálovou jízdu.
Chalupa neměl proč vystupovat, a tak jel rovnou do loděnice. Uložil skif, prohodil pár slov s trenérem a podíval se na časy dalších rozjížděk. "Měl jsem z jízdy docela dobrý pocit, i časy jsou srovnatelné se závodníky na prvních dvopu místech jiných jízd. Trenérovi se však zdálo, že jsem trochu těžkopádný. Účast v opravách mi tedy může jedině prospět, po dlouhé pauze, kdy nebyly žádné závody, se aspoň trochu rozjezdím," našel si Chalupa kus útěchy na nevydařené jízdě.
Jediný veslař v českém olympijském týmu se v Sydney objevil ve vší tichosti teprve ve čtvrtek v Sydney. Ubytoval se v chatce s těmi, které potkává na tréninku, s rychlostními kanoisty a po dvou trénincích šel rovnou do závodu. "Chtěl jsem se zezačátku izolovat od olympijského blázince, aklimatizoval jsem se na čtrnáctidenním kempu v Melbourne, a tak tři dny stačily," říká vlajkonoš české výpravy z minulých her v Sydney. "Tentokrát jsem zůstal u televize, závod byl moc blízko."
Pohodu neruší ani prohra. "Tak nepříjemné to zase není, všechno je otevřené, důležitý bude los semifinále," říká a moc si nepřipouští, že by mu tato fáze závodu měla uniknout. I když není tak velkohubý jako jeho soupeř, ctižádostivost mu také nechybí.
Ani bojovný duch: "Začal jsem si poslední dobou před každým závodem stříhat vlasy jen na několik milimetrů. Tady jsem za to zaplatil nehorázných šestnáct dolarů, a teprve potom jsem se dozvěděl, že kanoista Procházka má s sebou strojek, kterým by mě ochotně upravil."
Stříhání se stalo předstartovním rituálem, ale je prý i nutností. "I to patří k mému věku, zjistil jsem, že nosit vlasy pro mě nemá cenu," směje se veslař.
