Jára se Stádem byli na kanále v Penrithu přímo u toho, zatímco já sledoval závěrečnou jízdu v televizi na centrkurtu v tenisovém areálu a málem mě vyvedli.
Hrál zrovna Rus Safin s Francouzem Santorem, což mě ale naprosto nezajímalo a tak jsem zády k mladé pořadatelce sledoval vodáky v televizi umístěné přesně ve výhledu na kurt.
Když Jiras s Máderem zajeli nadějně druhou jízdu, zařval jsem mohutně: "Jo!" zrovna ve chvíli, kdy Safin přesně zasmečoval a nic netušící Australanka na mě spiklenecky mrkla, že ona taky přeje tomu Rusákovi.
Když pak Francouzi v poslední jízdě závodu minuli těsně před cílem branku a nám spadl bronz do lodí, zařval jsem JO podruhé, bohužel přesně setinu po úspěšném prohozu Santora.
Zrazená pořadatelka mě přejela mrazivým pohledem a radši jsem utek.
Škoda, chtěl jsem ji večer pozvat na Raft(era).
Tenisti dneska hráli přesně půl na půl. A nejen co do postupu, ale i přístupu.
Ostřílení reprezentanti Hrdličková s Novákem uhráli dohromady ostudných šest gamů proti rozhodně hratelným soupeřům a zejména daviscupový bojovník Novák byl k nepoznání. Stárnoucího Itala Pozziho ještě nikdy neporazil a tak šel na olympijský kurt předem poražen.
Leklá ryba byla oproti němu dravou baracudou a pokaždé, když ho Ital přesně prohodil, tvářil se Jirka téměř vítězoslavně ve stylu - Vidíte, měl jsem pravdu, přesně tohle jsem od něj čekal....
Údajně se o taktice před utkáním radil s českým nehrajícím kapitánem, ale bůhvíco ten mu naKukal.
Jak se má správně bojovat za české barvy ukázal až o pár let mladší Jirka Vaněk. Bílého Zimbabwana černého jména Wayna Blacka porazil po dvouhodinovém boji, dobíhal i předem ztracené míče a hra srdcem se mu na výsledku vrátila. Ochotně odpovídal na otázky, ale pak se omluvil, že slíbil jít večer fandit kamarádům boxerům.
To je prosím olympijský přístup tenisty!
Doufám, že si s Konečným dali večer pořádně do nosu.
Tou dobou už železný muž Stádo mířil s kamerou z Penrithu za Železným Janem na sydneyské letiště, kde náš slavný oštěpař přiletěl s neméně slavnými desetibojaři Dvořákem a Šebrlem z tréninkového kempu z Brisbane.
Videoreportáž si můžete najít na jiném idnesáckém místě, proto jen stručně přetlumočím Stádův postřeh, že naše oštěpařská medailová naděje stále doutná, neboť světový rekordman si zapálil už na letišti.
Hlavně aby příští týden vyčadil soupeře.
O Járovi toho dnes bohužel moc napsat nemohu. Od rána jsem ho totiž neviděl a vzhledem k tomu, že jel na noc do Českého olympijského domu daleko od naší vesničky, možná ho už neuvidíme.
Kdybyste tedy v televizi náhodou viděli, jak podél Opery krouží osamělá postava s mapkou, tak Járovi aspoň zamávejte.
Za odměnu vám prozradím tajemství sportovní novinařiny.
Zatímco vy si přečtete, že bezprostředně po projetí cílem druhého kola si Jiras s Máderem zklamaně řekli: "Je to smůla, jízda se nám nepovedla a asi z toho bude zase jen nepopulární čtvrté místo...", pravda je následující.
"V prdeli! Zase brambory...."
