O té slavné chvíli, kdy se olympijský zázrak Simon Ammann proskákal k první zlaté medaili na středním můstku, mu volali mobilem kamarádi a rodiče jeho svěřenců do auta, s nímž se vraceli ze závodů v Itálii. Jestli sis to tenkrát pomyslel, letělo u volantu hlavou Rudolfu Höhnlovi. Cos na něm viděl - vždyť to byl slaboučký capart. Ale přece jen, rozeznals, co v něm je! Takhle vzpomínal v alpských serpentinách a nebránil se pocitu: měls na něj oko! Jak zalétl Ammann ke druhému zlatu, to už viděl na vlastní oči.