Vytáhl z kapsy mobil a zkoušel zavolat příteli a bývalému agentovi Miku Barnettovi. Chtěl se s ním podělit o radost.
Takřka celá Kanada slyšela také jeho konverzaci s premiérem Jeanem Chretienem, kterou přenášela televizní stanice CBC. "Wayne, celá země vám aplauduje, blahopřeji," slyšel ze sluchátka. "Děkuji, ale chválu si zaslouží hráči," odvětil.
Už se znovu choval jako "good guy", kladný hrdina. Tak ho svět znal, hokejového rekordmana, nejlepšího útočníka všech dob, člověka s nadhledem.
Až před týdnem udivil ukřivděnou řečí, v níž každého obvinil z nenávisti vůči Kanadě. Teď se objal se zpoceným kapitánem Mariem Lemieuxem a poplácal ho po ramenou. Moc se neměli rádi, v NHL bývali rivaly. Nyní si společně užívali triumf, na který jejich vlast při olympijských hrách čekala padesát let.
Doprovodil křepčící tým do kabiny, v níž však chyběli hlavní hrdinové. Tiskový mluvčí vodil Lemieuxe, Iginlu a Sakika od jedné kamery ke druhé jako cvičené medvědy.
Na tiskovou konferenci Gretzky přišel s obvyklou noblesou a s Janet. Bývalá herečka na sebe hodila koženou bundu s kanadským znakem a usadila se mezi reportéry. Její muž mluvil o tom, jak v pondělí po souboji s Českem vášnivým projevem sňal břímě odpovědnosti z mužstva.
"V zákulisí se na kluky hrnula nepřiměřená kritika, cítil jsem, že nejsou v pohodě. Pak jsem z toho pět nocí nespal." Vážně uvažoval Gretzky tak rafinovaně? Udělal ze sebe kašpara, aby odlákal média a tým se mohl klidně připravovat na čtvrtfinále?
Kanada tomu věří. "Vzal na sebe odpovědnost a nechal nás hrát," poznamenal asistent Ken Hitchcock. Aby dokonale uzavřel tklivý příběh, vylovil Gretzky před žurnalisty z kapsy kanadský dolar, který v průběhu celého turnaje vězel ve středu kluziště haly E Center a přinesl ženskému i mužskému kolektivu olympijské zlato.
"Jeden z pracovníků kanadské společnosti, která tady připravovala hřiště, nechal minci v ledu pro štěstí," řekl Gretzky. "Doufám, že toho člověka nevyhodí. Každopádně já tu minci daruji Hokejové síni slávy v Torontu."
