Už příjmení Jordan jej předurčilo k basketbalové kariéře. S ikonickým jmenovcem Michaelem pojí osmadvacetiletého Američana nadlidské atletické schopnosti a tomu odpovídající nádherné smeče.
V případě DeAndreho je až s podivem, že se tu a tam hlavou nepraští o obroučku.
Kvůli spolupráci rozehrávače Chrise Paula s pivotem Blakem Griffinem se začalo Los Angeles Clippers přezdívat „Lob City“. Vinou jejich spoluhráče DeAndreho Jordana lobované přihrávky na smeče divákům už málem zevšedněly.
Tímto jsme o ofenzivním repertoáru DeAndreho Jordana začali.
A teď můžeme skončit.
Dál od koše raději ani nestřílí a patří k těm mužům, kteří nemohou nastupovat do koncovek zápasů, protože by je soupeři s chutí faulovali a posílali na čáru trestného hodu.
Během osmi let v NBA proměnil jen 42,1 % šestek.
A přitom u zakončení z pole se čtyři jeho zápisy vejdou mezi deset nejlepších výkonů historie. V posledních dvou sezonách se dostal přes 70 %, pouze ročník 1972/73 v podání sběratele rekordů Wilta Chamberlaina je výš (72,7 %).
Vynechali jsme DeAndreho driblérské umění.
What, me travel? @talkhoops DeAndre Jordan #TooManySteps #TeamUSA #Rio2016 https://t.co/8acN9chJwP
— Alex Rosenbloom (@Rosenbloom) 19. srpna 2016
Momentka z olympijského semifinále poslouží jako důkaz, že DeAndre opravdu není Michael. Na rozdíl od sudích v NBA mu mezinárodní rozhodčí radost ze snadné smeče prostě pokazit museli...
Padouch a i hrdina
Ale než se dostaneme k tomu, proč je DeAndre aktuální hrdina amerického basketbalu, je nutné se zmínit, jak se ještě předtím stal padouchem.
Rozhodně ne proto, že pořádá veselé předhalloweenské večírky. (Jordan zcela vlevo, marně se snaží dát vyniknout svým hostům.)
Ne proto, že se s ostatními dvěma „De“ z amerického olympijského výběru v Riu (DeMarem DeRozanem a DeMarcusem Cousinsem) před zahájením turnaje „omylem“ našel ve vyhlášeném hampejzu. Prý tam zašli jen na skleničku, ale zase rychle zmizeli, když si svůj omyl uvědomili...
Dávno odpuštěno.
Černý okamžik jeho profikariéry se pojí se začátkem loňského léta. To byl zrovna texaský rodák Jordan zhrzený, že mu v Clippers málo věří. A uslyšel na osmdesátimilionovou nabídku z Dallasu spojenou s příslibem většího zapojení v útoku, než se mu dostávalo v Los Angeles.
Nová dohoda byla na světě, zveřejněna. Potíž je, že nikoli podepsána, neboť to regule NBA v daný moment neumožňovaly.
A pak to přišlo: po pár dnech začaly Jordana stíhat pochybnosti, zmínil se o nich spoluhráči Blaku Griffinovi i jejich kouči Docu Riversovi. Do vzniklé škvírky se vměstnalo nové kolo přemlouvání ze strany nejdůležitějších mužů v Clippers.
Jordan se rychle nechal přemluvit, zůstal v klubu z LA. Těch 88 milionů dolarů za čtyři sezony mu rozhodování také ulehčilo.
Jenže vypovědět ústní dohodu, to se v NBA nedělá. NIKDY. A čím větší hvězda, tím větší problém. Dallas nepřišel jen o Jordana, ale také o čas a příležitosti, kdy si mohl na trhu volných hráčů najít náhradu.
Jordan je však klikař, tahle zrada byla mimo Texas brzy zapomenuta, rekordní šňůra Golden State a clevelanské tažení LeBrona Jamese a spol. přinesly nové příběhy.
No a nyní už o DeAndrem Jordanovi v dobrém. V ofenzivě asi už zůstane jednorozměrný, zato v defenzivě skvělý. Náramný na bloku, ještě lepší na doskoku. Ve dvou sezonách zámořské profiligy nebylo lepšího doskakovače, letos ho překonal jen Andre Drummond.
Už dvakrát se DeAndre Jordan vešel hlasujícím do nejlepšího obranného týmu NBA. V uplynulém ročníku se zároveň propracoval do vyvolené pětice nejlepších hráčů NBA.
V Riu je z těchto borců jako jediný. Stephen Curry, Russell Westbrook, LeBron James a Kawhi Leonard se americké reprezentaci omluvili. Jen Jordan přijal - ironií osudu až jako náhradník, kouč Mike Krzyzewski chtěl původně vzít obdobně stavěného Drummonda, ten ho však odmítl.
Teď možná Coach K děkuje za DeAndreho. Fanoušci nepřišli o Jordanovu předolympijskou eskapádu ani o rozvernou fotku 211centimetrového dlouhána s drobnou americkou gymnastkou Ragan Smithovou.
A hlavně mohou obdivovat jeho skvělou defenzivní práci na hřišti.
Tým USA za zlatem z Ria těžce klopýtá a pokaždé ho musí spasit jiný hrdina. Především v obraně si parta hvězd stále nesedla. Semifinále bylo zralé, aby se stalo chvílí DeAndreho Jordana.
On byl tím, kdo vzal duel se Španělskem do svých rukou. Pau Gasol „mu“ nastřílel 23 bodů, ale také se totálně vyšťavil. A Španělé už neměli jiného hráče, který by mohl Američanům konkurovat. Semifinálový výsledek 82:76 je zrádný, USA měly reprízu dvou předchozích olympijských finále pevně pod kontrolou.
Pohlídaly si ho v obraně.
Pohlídal jim ho DeAndre, který sám doskočil 16 míčů a připojil čtyři bloky.
Co teď? V závěrečném zápase celého olympijského programu se americký výběr postaví Srbům.
Těžké bude pro Jordana stěhovat živou skříň jménem Miroslav Raduljica, mohutný Srb umí svým obráncům znepříjemnit zápas, mladík Nikola Jokič zase bude Jordana lákat dál od koše - do míst, kde rozhodně nevládne.
Možná se Američanům zjeví zase nový hrdina. Ale pokud zazáří DeAndre Jordan, pak jim další zlato těžko může uniknout.