V Pekingu se balí velkolepá olympiáda, jejíž rozpočet byl dvakrát větší než státní rozpočet Česka.
V jídelně sportovců už funguje jen čtvrtina linek. V novinářské stravovně došly kelímky na kávu. V hlavním tiskovém středisku se odpojuje informační systém her. Poslední zprávou, kterou vydal, byl v neděli večer přepis projevu Jacquesa Roggeho na slavnostním zakončení.
U data 25. srpna už září sdělení: "Žádná nová informace." Sportovci, ti kteří zbyli, se ještě přesouvají do nákupních středisek nebo za město, na Velkou čínskou zeď. Taxikář, který nás sem veze, je skvěle naladěn, zpívá, hihňá se, pouští oběma rukama volant a šine si to nepochopitelně po dálnici šedesátkou v olympijském jízdním pruhu, který byl až do neděle vyhrazen jen akreditovaným vozidlům.
Kdo ví, možná má radost, že se mu zvětší jízdní prostor. "Omezení pro vjezd aut do města zůstávají až do 20. září a konce paralympiády. Po dni se střídají ta s lichými a sudými čísly," vysvětluje Su Li, která studovala v Česku a říká si Lída. "Ale aspoň ubyla spousta zákazů v ulicích."
Což ovšem neplatí o srdci her, Olympijském parku. Nadále je obehnán plotem, bedlivě střeženým vojáky a policisty. Chcete na prohlídku? Smůla. Dovnitř ani den po hrách nikoho "jen tak" nepustí. "Doufám, že jednou budu moci jít do Modré kostky a normálně si tam zaplavat," říká Lída.
Šéf mise "ztratil" klíč
V olympijské vesnici Jiří Kynos, ekonom ČOV, šturmuje. Od sportovců i členů štábu přebírá všechny pokoje i klíče. "Když některý ztratíme, zaplatíme pokutu pět jüanů, asi deset korun. Na zimních hrách v Turíně to bylo dvacet eur," porovnává.
Žádný sportovec však tentokrát klíč neztratil. "Povedlo se to jen šéfovi mise Dvořákovi. Tedy spíš: odvezl si ho v kufru na letiště."
Dvě televize, které Češi nakoupili, aby jimi dovybavili pokoje výpravy, nechávají jako dárek čínským dobrovolníkům. "Jedno kilo převozu stojí 300 korun. Nevyplatí se je stěhovat do Čech," tvrdí Kynos.
Výškařku Romanu Dubnovou s přetrženým vazem odvážejí dobrovolníci na vozíčku až k autu, s nímž zamíří na letiště. Další atleti, cyklisté a basketbalistky opouštějí pozdě večer vesnici v autobuse jakožto poslední čeští sportovci. Zbyl tu už jen pětičlenný štáb.
"Zítra předáme pokoje komisi, zaplatíme případné škody, podepíšeme protokol a odletíme," tvrdí Kynos. Když se rozhlédne, přidá: "Už je to tu takové smutnější." Jen obchod s olympijskými suvenýry má stále plné regály, organizátoři je plynule doplňují. Nestávají se nedostatkovým zbožím jako v minulosti na konci her v Naganu, Aténách či Turíně.
Ve 22.00 obcházejí pořadatelé v hlavním tiskovém středisku pracující novináře: "Musíte odejít. Dnes už není 24hodinový provoz." U východu už nestojí špalír dobrovolníků, kteří na nás ještě včera volali sborové "Good bye". Hry skončily.
Jen vojáci, pochodující Olympijským parkem, jsou stále stejně precizní.
