"Tak jsem na úterek vymyslel pro Štěpána bláznivou věc: dva závody po sobě v Brně," líčí trenér Boleslav Patera. Na internetu zkoumal meteorologické předpovědi a předpokládané směry větru vůči poloze doskočišť. Vše propracoval do detailu.
Startem A byl veřejný závod na Základní škole Horníkova. Od 15 hodin. Jenže už v 16.00 měl začít národní mítink na stadionu Palackého. Problém? Ne. Patera domluvil posun začátku o půl hodiny.
"Nejdřív jsem si říkal: Je to blbost. Byl to takový poslední zoufalý pokus o Peking," líčí Wagner.
Bohužel, vítr vál jinak, než zněla předpověď. Z boku. Při závodech na ZŠ Horníkova skočil 800 centimetrů. Málo. Trenér ho posadil do auta, projeli rychle přes celé Brno na druhý mítink, kam dorazili na poslední chvíli. "Ale sprinteři také dokáží hodinu po semifinále zaběhnout ještě lepší čas ve finále," tvrdil Patera.
A pak předvedl Wagner ve druhém pokusu veleskok, jenže s centimetrovým přešlapem. "Sám jsem si to změřil: 820," litoval kouč.
Vzápětí ho zmrazil Novotný: 821! Limit a druhý nejdelší skok české historie.Wagner chtěl odpovědět. "Mám na víc," ujišťoval. Jenže snad z přemíry snahy dostal křeč do stehna. Konec nadějí. "Přesto těch jeho dnešních 800 je aspoň českým rekordem pracujících," povídal Patera.
Wagner osm hodin denně pracuje jako inženýr v kamenolomu. Po práci skáče. Málem doskočil do Pekingu.