Žal ho tížil jako olověná vesta. Mluvil tiše, vyčerpaně. Tolik toužil po rozlučkovém úspěchu. Porážka s Kanadou 4:6 mu jeho sen nadobro rozcupovala.
Kapitán očima brankáře Pavla FrancouzePoznal jsem Martina teprve v této sezoně, kdy s námi začal jezdit na turnaje. A nejvíce tady na olympiádě. Byl jedním z hráčů, se kterými pro mě bylo ctí hrát. Protože je velká osobnost, v kabině i v partě byl hodně znát. Byl náš lídr. Takže mu určitě patří velký dík za to, co dokázal pro český hokej. |
Cítíte pár minut po utkání spíš vztek, nebo smutek?
Je to hrozná škoda. Měli jsme tým na to, abychom turnaj vyhráli. V semifinále s Ruskem jsme vydali spoustu sil. V zápase s Kanadou jsme taky na ledě nechali všechno. Bohužel to nevyšlo.
Dostali jste šest gólů, přitom v minulých zápasech jste znamenitě bránili. Co bylo v utkání o bronz jinak?
Pořád se řešilo, že dáváme málo gólů. Ale hlavní přece je, jestli vyhrajeme. Klidně třeba 1:0. Ale šest gólů prostě nemůžeme dostat.
Naštvalo vás, když rozhodčí po přezkoumání videozáznamu ve třetí třetině neuznali váš gól?
Já jsem tu situaci neviděl. Rozhodčí rozhodli, jak rozhodli. Tak to prostě je.
Jak vidíte svou budoucnost v reprezentaci? Dovedete si představit, že byste znovu šel do přípravy na velký turnaj?
Ne. Tohle byl můj poslední zápas v národním týmu. Tohle je pro mě konec.
Mrzí vás porážka v mači o bronz tím spíš?
Je to vážně hrozná škoda. Přijel jsem pro medaili. Věděl jsem, jak máme silný tým a jaká je situace. Už včera byli Rusové hratelní. Bohužel se zápas zlomil na jejich stranu.
Uvědomujete si, že se v posledních dvou utkáních dalo něco udělat jinak?
Ne. Náš tým chtěl vyhrát, což bylo nejdůležitější. Měli jsme všechny předpoklady, abychom získali zlatou medaili. Můžeme hledat pro a proti, prostě to nevyšlo. Dali jsme do toho všechno. Bohužel nemáme ani bronz.
