Já si myslím, že každá generace by jednou za život měla udělat haura a spáchat něco, co neodpovídá utilitárním zákonům ekonomické racionality (známých též jako "z ruky do huby"). Buď nějakou velkou stavbu, kterou budou obdivovat všechny generace následující , nebo uspořádat velkolepou akci, na kterou se bude dlouho vzpomínat. Prostě něco, co nám na chvíli dovolí vyhlédnout z přízemí všedních starostí a furiantsky si povyskočit. Z tohoto pohledu mi olympiáda připadá jako docela vhodná "frajeřina", i kdyby nás stála těch několik stovek miliard. Zas tolik to není. Kdybychom se dokázali vyhnout různým prohraným arbitrážím, měli bychom na několik takových olympiád. Přesněji řečeno - neměli, protože bychom ty peníze stejně rozdrobili na tisíce "nezbytně nutných" maličkostí. Kdyby se takhle racionálně choval každý z nás, zkrachovaly by hospody, kina a divadla, nejezdili bychom k moři a nejluxusnějším autem by u nás byla felicie (i když při dobré péči by většina z nás dokázala jezdit