Tam jsme se s ním setkali. Marina Baramiová, Gruzínka se švýcarským pasem a šéfová Roggova protokolu přiložila k našim diktafonům na stůl i svůj, každé prezidentovo slovo při rozhovoru pro MF DNES a iDNES.cz zaznamenávala.
Pro kontrolu.
Když jsme se namísto otázek o budoucnosti olympiád, které slyšel už tisíckrát, ptali na jeho zájmy a koníčky, Rogge zjevně pookřál. Jinak dostál svému image milého diplomata. Ale po 11 minutách zaznělo: „Poslední otázka.“
Čas pro nás byl nezvratně vymezen. Prezident olympioniků musel na letiště.
Pane prezidente, prakticky celý rok jste na cestách. Máte vůbec spočítáno, kolik zemí jste už navštívil?
Och, tak to nevím. Nikdy jsem takové počty nedělal. Ale v průměru navštívím až 160 míst ročně.
To znamená, že skoro každý druhý den pobýváte někde jinde.
Ano a že vám dokážu detailně popsat interiéry všech airbusů a boeingů.
Jaké nejexotičtější místo jste díky vaší funkci viděl?
Nevím, jak vy si představujete exotiku. Pokud máte na mysli klima, sluníčko a palmy, tak to já exotikou nenazývám. Pro mne byla nejzajímavější zemí Papua-Nová Guinea. Proto, že je to o tolik jiná, i dnes velmi panenská země, nepoznaný subkontinent.
Jacques Rogge očima předsedy českého olympijského výboru Milana Jiráska Předseda Českého olympijského výboru Milan Jirásek. |
Jste také fanouškem moderního umění a architektury. Který z olympijských stadionů se vám v tomto směru nejvíc líbil?
Musím upřímně říct, že nemám žádný žebříček od jedné do tří.
Přesto, zkuste to.
Vážně to nesvedu. Ale když jsem byl sám olympionikem a přijel jsem na hry do Mnichova 1972, jejich stadion byl něco výjimečného. Měli speciální střechu, neobvyklý design, to jsem nikde předtím neviděl. Mnichov byl velmi kreativní. Také Los Angeles 1984 mělo půvab, protože využilo originální stadion z roku 1932. Byl postavený ve stylu art deco. I Ptačí hnízdo v Pekingu bylo nádherné. Takže jsem vám vlastně odpověděl.
Jste prezidentem všech sportovců světa. Ale jak často si vy sám najdete čas na sport?
Pravidelně. Udržuju se fit. Běhám, kolik mi čas dovolí, třikrát až čtyřikrát týdně. Stále také posiluju s lehkými činkami. Kdykoli mají fitness centrum v hotelu – a že jich za rok navštívím opravdu hodně – jdu si tam zacvičit.
Býval jste jachtařem, dokonce mistrem světa. Jak jste na tom s jachtingem dnes?
Na ten nemám čas. Bohužel. Můj program je opravdu nabitý. Lituju toho, ale snad si najdu čas, až mi skončí mandát v čele MOV.
Kdy jste tedy naposledy jachtařil? Před deseti lety?
To ne. Myslím, že před čtyřmi lety.
I při návštěvě Česka jste nyní měl program doslova našlapaný. Jaké je to žít v takovém stresu?
Proč by to měl být stres? Já žádný stres nemám.
Jacques Rogge69letý belgický hrabě je šéfem MOV od roku 2001. Sám startoval na hrách v letech 1968 až 1976 v jachtingu, byl i členem belgického ragbyového týmu. Původním povoláním je ortoped. Čte historické a filozofické knížky, jeho nejoblíbenější knihou je Malý princ. Po roce 2012 chce z postu šéfa MOV odejít. „Dvanáct let stačí. Pak se ztrácí kreativita a nadšení,“ tvrdí. |
Vážně?
Ne. Proč bych měl? Miluju, co dělám. Mám to privilegium, že mohu šéfovat MOV. Navíc jsem klidný člověk, s přesně zorganizovaným programem. Nabitý harmonogram pro mě stres neznamená. Jistě, po velmi dlouhém dni nebo po 18 hodinách v letadle toho mám večer dost. Ale únava trvá maximálně den a pak zase zmizí.
Jak nejraději relaxujete?
Třeba když se v televizi nebo přímo na stadionu dívám na úžasné sportovní klání. Tím si odpočinu.
Třeba na Boltovu stovku?
Ano, ale nemusí jít nutně o světové rekordy. Rád se dívám na jakékoli soupeření – jako teď v Liberci na závody běžkyň na lyžích.
Uvažoval jste někdy o tom, kým byste dnes byl, nebýt prezidentem Mezinárodního olympijského výboru?
Takové myšlenky mě nikdy nepřepadají. Jsem velký realista. Dělal bych to, co budu dělat za tři roky, až mi vyprší mandát. Víc bych se věnoval aktivnímu sportování. Víc bych četl, víc jezdil na lodi. Chodil bych po galeriích i muzeích a vychutnával si moderní umění. Nedělá mi potíže vymyslet, co budu jednou dělat.
V Liberci jste nyní jednal i s Patrickem Hickeym o jeho vizi na založení Evropských her. K čemu jste dospěli?
Pan Hickey mi vysvětlil, že zástupci evropských olympijských výborů podpořili provedení studie, která zjišťuje možnosti jejich pořádání. Ale žádné rozhodnutí ještě nepadlo.
Co si o možnosti jejich vzniku myslíte vy osobně?
Pamatuju si, že jsme dělali stejnou studii před 15 lety. Tehdejší klima nenahrávalo pořádání takových her. Ale doba se změnila, zvlášť co se týká televize či internetových médií. Nedokážu teď říct, jestli tento projekt dojde do úspěšného konce. Ale pracuje se na něm.
