Překvapila vás výhra Londýna?
Ano. Už jsem měl pro známého připravenou textovku, že vyhrála Paříž, jen ji odeslat. Ovšem Londýn je pro mě pozitivní překvapení. I proto, že jsem veslař a za Brity tu mluvil také Steve Redgrave.
Setkali jste se před volbou? Byl bezbřehým optimistou?
Optimisty tu museli být navenek všichni, i Rusové. I Redgrave. Ale nebyl nekonečným optimistou.
Od posledního kola voleb jste hodinu čekali na vyhlášení výsledků. Tušili už tou dobou Londýňané, že vyhráli?
Jsem přesvědčen, že ne. Za utajení výsledků zodpovídala etická komise. Delegáty obou finalistů rozesadili do rohů sálu, vpravo a vlevo. Všichni fotografové se pak nacpali před Pařížany, aby nafotili jejich radost. A najednou bylo všechno jinak.
Co mohlo změnit misky vah?
V sále vládly obrovské emoce, někteří z delegátů nebyli stoprocentně rozhodnuti. Své mohla sehrát také závěrečná prezentace. Paříž ji měla romantickou, Angličané vsadili na dojemný příběh o dětech, které olympiáda v Londýně přivede ke sportu.
Paříž byla favoritem. V jejím táboře zavládl obrovský smutek, že?
Bylo mi jich líto. Ale všichni do toho dali vše. Třeba New Yorku srazila vaz malá podpora obyvatelstva, jen 65 procent. K něčemu takovému nesmí v případě kandidatury Prahy dojít. New Yorku pak nepomohla ani obrovská aktivita Hillary Clintonové v Singapuru. S tou jsem zažil i jeden ze svých největších zážitků.
Vyprávějte.
Stojíme s Honzou Železným ve frontě na zahájení a najednou slyším jadrnou americkou angličtinu. Otočím se a hned za mnou jsou Hillary Clintonová se starostou New Yorku Bloombergem a k nim přichází Chirac. V těsné blízkosti tří takových osobností jsem ještě nikdy nebyl.
Můžete prozradit, koho volil Jan Železný?
Ne. Nikdo z delegátů to neprozradí. Z hlediska dalších voleb by to nebylo ani taktické.
