Finiš byl hodně těsný, věděl jste hned, že jste třetí?
Vůbec jsem na to neviděl, myslel jsem si, že jsme čtvrtí nebo tak nějak těsně za medailí. Když jsem viděl kluky, že se začali radovat, tak jsem pochopil, že to je medaile a pořádně jsem si to užil.
To jo, váš křik byl slyšet až na břeh.
To snad není možné. Opravdu? Tak to jsem rád. Většinou řvu i před startem, abych si uvolnil stres, ale dnes jsem měl takovou pohodu, že jsem křičet nemusel. Cítil jsem, že nám to pojede.
Josef DostálNarodil se 3. 3. 1993, měří 202 centimetrů a váží 111 kilogramů. Do loňského roku závodil mezi juniory, kde vybojoval zlato a stříbro na MS a dvě zlata s jedním stříbrem na ME. V roce 2012 nasedl do reprezentančího čtyřkajaku a v Londýně s ním slaví olympijský bronz. Je synem Evy Emingerové, bývalé volejbalové reprezentantky, bronzové medailistky na ME 1987. Dnes je z Emingerové jazzová zpěvačka. Otec Tomáš Dostál je sochař, dřevořezbář a trenér kanoistiky. |
Byl to těžký závod?
Před startem jsme si říkali, že i když nám někdo ujede, tak se nesmíme nechat znervóznit, nesmíme do toho začít hrabat a pořád musíme jet to svoje. Sice nemáme bůhvíjaké finiše nebo starty, ale jsme dobří na trati. Na to jsme spoléhali a tak to vyšlo. Byl to dobře zvládnutý závod, jeli jsme a chyba tam nebyla. Museli jsme jet naplno, výsledek odpovídá tomu, na co jsme měli.
Jak se při své výšce složíte do kajaku?
Už třetím rokem mi výrobce dělá speciální velikost. Jsem hodně veliký, hlavně díky dlouhým nohám, a tak mi byl vnitřek všech lodí malý. Na mou váhu byly lodě navíc i málo nosné, a tak jsme dlouho testovali jednu loď za druhou, než se našel kajak, který mi váhově i velikostně vyhovuje.
Na čtyřkajak se složíte bez problémů?
Třetí díra je největší a nejširší. Jezdíme na největší lodi, ale stejně mám ještě problémy a límec je mi krátký. Potřebuju trochu delší límce, jinak dřu nohama a boky, ale zvládá se to.
Jinde než na třetí pozici byste tedy nemohl jezdit?
Asi bych mohl, ale musela by to být ještě větší loď.
Vaše maminka byla volejbalová reprezentantka, otec kajakář. Vy máte postavu na volejbalistu, ale jezdíte na kajaku, jak je to možné?
Mě to vždycky táhlo k vodě. Zkoušel jsem i jiné sporty, ale táta trénoval kanoistiku, a tak mě bral na soustředění, kde jsem už od mala pádloval. Když mě jiné sporty nezaujaly, nakonec jsem skončil u kanoistiky a vypadá to, že se to vyplatilo.
OBR V POSÁDCE. Josef Dostál (druhý zprava) slaví se svými parťáky ze čtyřkajaku Danielem Havlem, Lukášem Trefile a Janem Štěrbou olympijský bronz.
Volejbal jste ani nezkoušel?
Nezkoušel, protože jsem byl na míčové sporty vždycky trochu levej. Kdybych se tomu věnoval naplno, tak by mi to asi taky šlo, ale ve volejbale se člověk musí spoléhat na hodně lidí. Kanoistika je víc individuální, maximálně se musím spoléhat na tři další lidi. Ve větším kolektivu bych nevěděl, jak to kdo bere vážně, jestli se dobře vyspal. Je tam větší riziko, že se něco pokazí. Tady jsme na to čtyři. A kluky znám, dávají do toho všechno. To samé dávám i já.
Z maminky se po kariéře volejbalistky stala jazzová zpěvačka. Co vy a hudba?
Hrál jsem na kytaru. Moc mě to nebavilo, ale trochu jsem si tím srovnal hlas a docela rád si teď zpívám. Sprcha by mohla vyprávět. Děda je muzikant a líbí se mu, jak zpívám. Říká, že až skončím s kanoistikou, že bych mohl jít dělat operního pěvce. Ale možná je to nadsazené.
V holínkách nemohl jít na vyhlášení. Ani do vodyUrostlý Josef Dostál se sotva vejde do kajaku, a s nohou číslo 50 zaskočil i dodavatele slavných holínek, ve kterých pochodovali na zahájení her čeští olympionici. Velikost pro něho nebyla k mání, a tak pro vodáka vymýšleli náhradní řešení. Motivy Dvoubarevné fugy nasprejovali na obyčejné modré holínky. "Nesmím s nimi do vody," poznamenal kajakař. A nemohl si je vzít ani na slavnostní vyhlášení, kde posádka čtyřkajaku přebírala olympijský bronz. "Napadlo nás to, ale trenér nám to rozmluvil. Na vyhlášení musíme v přesně předepsaných věcech, tenistky to nedodržely, a pak s tím byly nějaké nepříjemnosti," vysvětluje Dostál. |
Jak se cítíte jako nejmladší mezi zkušenějšími kolegy?
Když jsem s nimi začal jezdit, tak jsem se trochu bál, ale poznal jsem, že když budu makat naplno, tak mi kluci budou věřit a bude všechno v pořádku.
Máte jako bažant nějaké zvláštní úkoly? Třeba nosit ostatním pádla?
Ne, to nám zatím nosí trenéři.
Kariéru máte před sebou, pomýšlíte i na singlkajak nebo na debl?
Budu se chtít prosadit na singlu, ale není vyloučeno, že s tím budu jezdit i nějakou jinou trať. Dají se zvládnout i dvě disciplíny. Dohodli jsme se, že se budeme střídat. Na jedné soutěži, třeba na mistrovství Evropy, pojedu singla nebo s někým debla, a pak na mistrovství světa se vrátím na čtyráka.
Jak jste sledoval tahanice kolem dopingového případu Jana Štěrby?
Byl jsem kvůli tomu trochu nervózní, ale museli jsme trénovat naplno, abychom tady předvedli co nejlepší výsledek. Jsem rád, že to takhle dopadlo, protože jsem přesvědčen, že to v tomhle složení jsme byli nejsilnější.
Budete slavit ve čtyřech, nebo i s náhradníkem Pavlem Davídkem?
Myslím, že to oslavíme všichni. Nejen s Pavlem, bylo tady víc lidí, kteří tomuto výsledku dopomohli. Nechci jmenovat všechny, abych na někoho nezapomněl. Čtryřkajak fungoval čtyři roky, nakonec z toho vyšla tahle sestava, ale vystřídalo se nás víc. Takže to oslavíme se všemi, kteří někdy byli v posádce.
