Dechberoucí moment zůstal v paměti. Oštěp z její ruky letěl dlouho. Daleko. Nejdál. Posledním šestým pokusem získala oštěpařka Barbora Špotáková před čtyřmi lety v Pekingu olympijské zlato.
Na monstrózním pekingském stadionu Ptačí hnízdo vyhrála poté, co posledním hodem vytvořila evropský rekord 71,42 metru a o 64 centimetrů porazila Rusku Marii Abakumovovou.
Psal se 21. srpen 2008, den 40. výročí ruské okupace. "Udělala jsem asi radost tolika lidem v Čechách. Je to takový pocit... Já ani nevím, asi jako když lidé stavěli Národní divadlo," vyprávěla přes slzy zlatá oštěpařka.
Na vlně euforie v závěru sezony ve Stuttgartu zlepšila světový rekord na 72,28 m, v mezidobí získala dvě stříbrné medaile na mistrovství světa, přidala bronz z mistrovství Evropy. Sedmou medaili v sedmi letech chce získat v Londýně, kde ji čeká třetí start pod pěti kruhy.
Už jste si prohlédla olympijské medaile, co se budou rozdávat v Londýně?
Zatím ne. Jsou kulaté aspoň? Nemám ráda hranaté, tak snad budou kulaté.
Z Pekingu máte kulatou zlatou medaili. Kdy jste naposledy viděla svůj zlatý olympijský závod?
Odhaduji tak maximálně čtyři měsíce zpátky. Ale sama jsem si ho naposledy pustila loni před závody, když jsem se potřebovala nabudit. A pustím si ho asi i před finále v Londýně. I když uvidím, jak moc budu nervózní.
Proč, zamrazí vás ještě u toho?
Vždycky. Úplně se u toho roztřesu, je to taková melancholie. Byl to rozhodně můj nejhezčí závod. Asi těžko půjde překonat jej i vzhledem k okolnostem, čtyřicátému výročí a všemu. Bylo to hodně emotivní.
Jinak si na Peking už nevzpomenete?
Ani ne tak na Peking jako na ten celý rok. Když jsem trénovala v Africe, tak jsem porovnávala, jak jsem se cítila předtím a teď. A je to podobné. Zatím se v olympijském roce daří, příprava probíhá výborně. Jen se bojím, aby se něco nestalo. Tak každý den klepu. Člověk musí věřit a já věřím.
Zkusme se do Číny vrátit nesportovně. Po vítězství jste byla nakupovat na tamním tržišti. Vydrželo vám něco z těch dárků doteď?
Koupili jsme si tam třeba manikúru v ceně deseti českých korun a ta slouží bez problémů dodnes. Potom mám krásnou konvičku na čaj, kterou používám zejména v zimě téměř každé ráno. Těch předmětů je ještě více a často je i vídám u obdarovaných osob. Vždycky mi připomenou Peking.
Do začátku olympijských her v Londýně zbývá 100 dnů. Už se vám zdá o olympiádě? Příjemné sny, nebo noční můry?
Zdálo. Vždycky je to sen, ve kterém jdu velký závod, tak je to asi ten olympijský v Londýně. Těžko říct, nepoznám olympijský stadion.
Jak to většinou dopadne?
Nemá to konec. Buď házím dobře, nebo mi to zrovna ideálně nejde. Ale jednou jsem je všechny úplně rozmastila, podruhé se zase nemohla rozběhnout. Zatím to je tak padesát na padesát.
Špotákové pekingská cesta za olympijským zlatem
Někteří sportovci kvůli olympiádě začali spolupracovat s psychologem. Napadlo to i vás?
Mě ne, ale trenéra jo. Ale pak Honza Železný uznal, že ho nepotřebuju. Když je zapotřebí podat výkon, dokážu se připravit. Pokud budu mít zdravé rodiče, přítele a všichni kolem budou spokojení, tak není důvod. Ale na Londýn myslím už teď, je to velký závod, takže pro to dělám víc. Změnila jsem trochu stravu. Letos jsem jedla hlavně maso a zeleninu. Akorát křupavé pražené chobotničky v africké rybí restauraci jsem si tak patnáctkrát neodpustila. Ale ty jsou vlastně také maso.
Co se vám teď vybaví, když se řekne Londýn?
Pro mě je to jedině olympiáda. Spojím si to vždycky s atletikou a pak si vybavím Piccadilly Circus, jak tam krouží červené autobusy.
Byla jste se tam někdy podívat i mimo závody?
Poprvé jsem tam strávila sedm hodin v Londýně čekáním na letadlo. Tak jsem se šla podívat do města. Přišlo mi to tam takové hektické, přeplněné. Jsem zvědavá, jak to tam bude vypadat při olympiádě. Ale už je to pár let, od té doby jsem tam kromě mítinků nebyla.
A přivezla jste si alespoň nějaký suvenýr?
Koupila jsem si tam tričko underground a zrovna dneska jsem v něm běhala. Ale vzala jsem si ho náhodou a je hezké, že to vyšlo přesně sto dnů před olympiádou.
Zlom pohledem trenérůBývalý trenér Rudolf Černý, srpen 2008: Současný trenér Jan Železný, duben 2012: "To by měla říct sama Bára. Z mého pohledu bylo zlomem rozhodnutí skončit s vícebojem a věnovat se pouze oštěpu. Musela zvolit jednu cestu a věřit, že na ní bude dobrá." |
Británie je konzervativní zemí. Vy jako člověk také? Nastoupila byste do nejdůležitějšího závodu sezony s nějakou novinkou?
Myslím, že konzervativní jsem, ale nejsem pověrčivá. V těchto případech se držím svého vnitřního pocitu. Když cítím, že by bylo potřeba něco změnit a že se tak budu cítit lépe, udělám to. Na každý velký závod si většinou naopak přinesu nějakou malou novinku. Později si ten závod podle těchto drobností pamatuju.
Vezmete si vítězné náušnice z Pekingu?
Náušnice už budou určitě nové. Co si ale vezmu, to mě většinou napadne až tak dva týdny předtím.
Na ostrovech často vládne chlad, vítr a déšť? Tzn. počasí, v jakém jste před lety ve Stuttgartu hodila světový rekord. Nevadilo by vám v takovém nečase házet olympijské finále?
Raději bych byla, kdyby přece jenom nepršelo, protože to devalvuje oštěpařské výkony. Pokud bude pršet lehce a bude zima, tak to mi nevadí. Ba naopak.
Nejslavnějším detektivem z britských ostrovů je Sherlock Holmes od Arthura Conana Doyla. Četla jste jej? A jak si představujete olympijské finále - bude to detektivka, nebo poprava jehňátek?
Já jsem velká fanynka Agáthy Christie, což je také britské prostředí, a o zápletky v jejich knihách není nouze. Já věřím, že olympijské finále bude dramatické, plné napětí, ale že nakonec vyzraje nad všemi slečna Špotáková.
Británii už 60 let vládne královna Alžběta II. Chtěla byste někdy být královnou?
Královnou bych být nechtěla. Ale tou oštěpařskou bych po Londýně ještě jednou být chtěla.
Po Pekingu jste říkala, že takový závod už nikdy nezažijete, pak přišlo stejné oštěpařské drama na loňském mistrovství světa v Tegu. Co čekáte teď?
Představuju si prvním hodem světový rekord 73 metrů a pak už jenom odpočívat do posledního pokusu a zamávat.
A jít si uvařit anglický čaj…
No... Už nechci drama, já v tom závodě vždycky hrozně zestárnu. Na oslavu bych zvolila radši pivo. A ráno pak studený zelený čaj pro osvěžení.
