Před čtyřmi lety se dívala na olympijské medailové stupně s odstupem. V Sydney skončila ve třídě Evropa sedmá. Aténské hry už pro ní ale skončily životním úspěchem. S výjimkou Norky Sundbyové ukázala všem soupeřkám záda.
S gratulací přispěchal mezi prvními její americký přítel Mark Mendelblatt, sám aktivní účastník her ve třídě Laser. "Říkala jsem mu, že jestli chce být v televizi, ať mě políbí. Ale on nechtěl," na oko se durdila pohledná sportovkyně, která má ve sbírce také bronz z mistrovství světa 2001. "Říkal ale, že je na mě moc pyšný," dodala smířlivě.
Lenko, jaký je to pocit, být olympijskou medailistkou?
No není to tak skvělé, jak jsem si myslela (smích). Ne, teď vážně. Je to nádherný pocit. Pocit zadostiučinění po všech těch nervech. ¨
Měla jste přehled o tom, jak dnes musíte zajet?
Spočítáno jsem to měla dokonale. Mark mi vyrobil tabulku, kde byly detailně vypočítány všechny možnosti jak jet na jednotlivé soupeřky.
S jakou taktikou jste šla do poslední rozjížďky?
Chtěla jsem si hlídat největší soupeřky v boji o medaile - Dánku Livbjergovou a Australanku Blanckovou. Obě dvě na startu poměrně tlačily na startovní čáru, jenže já se musela držet zpět. Předčasný start jsem si nemohla dovolit, spíš jsem se držela vzadu. Postupně jsem se ale před ně probojovala a už to nepustila.
Na první bojce jste málem trefila vedoucí Norku Sundbyovou. Nezatrnulo vám?
Bála jsem se... Hned jsem si to s ní ale vyříkala. Ptala jsem se, zda bude protestovat a ona mi odpověděla, že ne. Kdyby řekla že ano, objela bych bojku preventivně ještě jednou a byl by klid.
V šesté rozjížďce se právě Norka postarala o vaší diskvalifikaci. Křičeli jste dnes na sebe?
Kdepak, ptala jsem se jí v klidu. Ale zase to byla situace, kdy zbytečně objížděla lodě, které objíždět vůbec nemusela. Bála se kolize.
Jaké pocity jste po vaší diskvalifikaci v šesté rozjížďce prožívala?
Měla jsem intenzivní pocit, že to bylo zbytečné...
Jsou vaše vztahy po aténském závodě narušeny?
Myslím, že ne. Každý závodník je bojovník a snaží se rvát jak to jde. Někdo všemi prostředky, někdo ne. Když jde do tuhého, dějí se občas věci...
Co pro vás znamená půl milonu korun?
Půl milionu, proč?
To je odměna, kterou dostanete za stříbrnou medaili.
To jsem nevěděla. Kolik je za zlato? Milion? Tak to jsem se měla víc snažit (smích).
Kolik se za ty peníze dá pořídit třeba plachet?
Myslím, že by docela dobře pokryly jednu plnou sezonu. Nebo aspoň poloplnou...
Jak bude vypadat oslava stříbra?
Nic zásadního neplánujeme. Jen dnes večer zajdeme na pivo do Českého olympijského domu.
Rodiče už o vašem úspěchu vědí?
Jestli to dávali v televizi, tak je to pravděpodobné.
Před časem jste prohlásila, že byste si ráda místo Evropy vyzkoušela větší loď. Platí to?
O tom zatím vůbec nepřemýšlím.
Svou loď jste pojmenovala "Létající Bobina". Máte k ní nějaký bližší vztah?
Ne, to nemám. Ale jela vážně dobře.
Dost často se start jednotlivých jízd zpožďuje. Jak trávíte čas na vodě?
Musím se udržovat v koncentraci. Dívat se, jak se pohybuje vítr a plánovat jakým směrem se po startu vydám.
A konkrétně dnes?
Startující ve třídě Laser na tom byli podobně. A tak když jim Vždycky začali vytahovat
startovací vlajky, začala jsem se rozjíždět a zjišťovat, jak je to s větrem. To jsem dnes absolvovala zhruba desetkrát až patnáctkrát za sebou.
Kdyby se poslední rozjížďka zrušila, stříbro by vám spadlo do klína bez boje...
Myslela jsem na to. Ale říkala jsem si, že snad není možné, aby mi tolik přálo štěstí. A skutečně, nepřálo mi.
Chystáte se v Aténách na nějaké jiné sporty?
Už zítra bych ráda zašla na atletiku. Tedy pokud budou lístky. Máme tu zajištěné bydlení do konce měsíce, takže v Aténách určitě ještě neco stihnu.
Uvidí vás fanoušci na zářijovém mistrovství republiky?
Asi těžko, chystám se na dovolenou.
Kde jí strávíte?
Pojedeme s Markem do Oregonu. Má tam chatu u řeky, na které se dá surfovat. Je dost široká a fouká tam pěkný vítr.
