Před tajnou policií se nic neutají: chce odposlouchávat 50 milionů lidí

  • 42
Policie a tajná služba chtějí rozšířit svou moc. Ta se dnes skrývá v informacích. Proto hodlají bezpečnostní složky v Británii shromažďovat data o všech občanech. Nahrávat každý telefonát, ukládat každý e-mail, sledovat internet. Tento meč má dvě ostří. Jedno dopadne na zločin, ale co druhé? Bude sekat do lidí?
Představte si, že na vás tajná služba a policie dokáží vyšťárat plno detailních informací. Třeba s kým a o čem jste kdy mluvili po telefonu. Říkáte, že nejste podezřelí. Ani pro tajné nejste zajímaví. Na tom nezáleží.
V Británii může popsaný stav skutečně nastat. Tajné služby MI5 a MI6 společně s policií chtějí takovou moc mít. Svou představu gigantického systému, který bude nahrávat veškeré telefonní hovory, e-maily a přístupy k internetovým stránkám v celé Británii, předložily na ministerstvu vnitra. Celý proces proběhl pěkně tiše a v tajnosti. Žádná otevřená diskuze se zatím nekonala. Chtějí snad bezpečnostní složky nenápadně rozšířit svou moc?

Když se před více než desetiletím začal hroutit komunistický blok ve střední a východní Evropě, většina z nás si oddechla. S komunismem sice dohled nad občany nezmizel úplně, ale znatelně se omezil. Jak podivná se nyní zdá představa, že by se v Británii, kolébce moderní demokracie, mělo zavést takové důsledné a nepřetržité špiclování všech občanů. Jako by si pánové z tajné služby chtěli připomenout orwellovské představy totalitního státu. Nevinný občan přeci má právo na své soukromí! Nebo mezi ním a teroristou není žádný rozdíl?
Ale třeba se takto získané důkazy dají použít i jindy. Co když někdo u rozvodového řízení vytáhne nahrávku vašeho rozhovoru s milenkou?

Dokument, který byl předán na ministerstvo vnitra, se podařilo získal britskému listu The Observer. Vyplývá z něj, že MI5, MI6 a policie žádají legislativní změny, které by jim daly právo nahrávat veškeré telefonáty a e-maily v Británii a tato data ukládat po dobu sedmi let v archivu. Tento archiv dat by obsluhoval výkonný počítač, který umožní vyhledávat v záznamech potřebná data.

Nechceme všudypřítomné ucho!

Bojovníci za lidská práva a politici vyjadřují silné znepokojení nad takovým krokem, ještě ke všemu prováděným v tajnosti. Mnozí se nechali slyšet, že jde o jasné porušení lidských práv i zákonů Evropské Unie. Ministerstvo vnitra ovšem prohlásilo, že se bude návrhem seriózně zabývat a podrobí ho pečlivému zkoumání.

USA sice podobný systém poslouchání hovorů používají, nicméně je omezen na nahrávání jen těch telefonátů, ve kterých se objevuje některé z klíčových slov. Mezi ně patří například názvy drog, zbraní, výbušnin a podobně. Možnost obejít takový systém je však poměrně jednoduchá, stačí používat náhradní, kódová označení pro inkriminovaná slova. Britský systém by dokázal zachytit vše.

Lord Cope, konzervativní peer (dědičný lord) a expert na otázky soukromí a lidských práv, říká: „Souhlasíme s potřebou silných zbraní pro boj s moderními druhy zločinu. Ale obrovské sklady informací o každém občanovi se mohou snadno změnit ve svět 'Velkého Bratra'.“

Ondřej Neff, internetový publicista a autor mnoha sci-fi povídek a románů, se na celou věc dívá v širších souvislostech a v delším časovém horizontu: „Přestože tato představa tzv. 'transparentní společnosti', která bude pod neustálým dohledem, může v prvním momentě většinu lidí šokovat, nelze ji úplně zavrhnout. V každém případě ovšem musí iniciativa, vedoucí k zavedení takového systému, vzejít od lidí, nikoliv jen od několika policejních špiček. Pokud bude lidem nastíněn projekt nahrávání a skladování telefonátů a jeho spuštění občané podpoří, není důvod, proč ho nezavést. Důležitou otázkou samozřejmě zůstává zabezpečení veškerých dat před zneužitím.“

Draze zaplacená hydra

Zavedení odposlouchávacího systému by podle britské tajné služby mělo vést ke zlepšení šancí policie při boji s počítačovou kriminalitou, dětskou pornografií na internetu, terorismem a drogovými kartely. Nutnost nahrávat a uchovávat rozhovory a korespondenci všech občanů lze ovšem rozhodně zpochybnit. Také velké náklady na zavedení systému vyvolávají značnou nevoli. Mělo by jít o 3 mld. liber a dalších 9 miliard každý rok padne na provoz. Tyto odhady jsou ovšem ještě střízlivé.

Ostatně, praktická využitelnost takových kvant záznamů je sporná. V Británii je dnes jistě 50 milionů lidí, kteří již běžně používají telefon. Za předpokladu, že měsíčně provolají pouhou hodinu, dojdeme k množství 50 000 000 hodin uloženého audio záznamu každý měsíc. Ročně by pak šlo o 600 000 000 hodin. A to ještě neuvažujeme o e-mailech. Ukládání desítek petabytů (1015) ročně není snadná záležitost. Pro představu, takové množství dat by bylo možné uložit na 15 miliónů kompaktních disků.

Ve zmíněném dokumentu se vyskytuje i ospravedlnění pro odposlech: „Proč by měla být data ukládána? Pro použití u soudu, k bezpečnému uchování dat pro pozdější dokazování viny či neviny. Dále také pro zpravodajskou službu, z důvodů evidence a ke zvýšení efektivity při prosazování práva. Data by měla sloužit bezpečnostním sborům k lepší ochraně společnosti.“ Jde sice o naprosto logické vysvětlení, ovšem otázkou zůstává, zda by zůstalo jen u takových vznešených cílů.

Ondřej Neff dodává: „Možná se někomu může zdát divné, že by lidé byli ochotni vzdát se nemalé části své svobody. Jejich názor však může změnit několik událostí, například teroristických útoků. Jestliže by tento systém znatelně zvýšil naděje k eliminaci podobných jevů, občané by mohli klidně souhlasit.“

Policisté se snaží udržet krok s organizovaným zločinem. Vše závisí na tom, jak se takový mocný nástroj využije. Totální odposlech může být silnou zbraní, která znamená moc. A moc dokáže zlákat ledaskoho.

„Jestliže dnešní technologie tak rozsáhlé sledování hovorů a korespondence občanů dovolují, je jen logické, že o něm policie a tajná služba uvažují. Technologie bude vždy přinášet nové možnosti, kterých se chopí jak zločin, tak i policie,“ uzavírá Neff.