Fotografové vyrazili po stopách dědečka. Bojoval v první světové válce

  9:31aktualizováno  9:31
Po stopách dědečka, který bojoval za 1. světové války ve Slovinsku, pátrali známí liberečtí fotografové Jan a Šimon Pikousovi. „Chtěli jsme zbourat mýtus o tom, že Češi jsou jen Švejci a snažili se ze všeho vyzout,“ říká Jan Pikous.

Vojín Josef Pikous. | foto: archiv bratří Pikousů

Osmnáctiletého Josefa Pikouse, kameníka z Jižních Čech, poslali se 102. benešovským pěším plukem na italskou frontu.

Psal se rok 1916 a v západním Slovinsku kousek od italských hranic kolem řeky Soči zuřily těžké boje. Bylo to vůbec nejmasivnější nasazení Čechů a Moravanů v dějinách Velké války.

Po více než devadesáti letech se do stejných míst se svými fotoaparáty vydali i Jan a Šimon Pikousové z Liberce a nejen kvůli svému dědečkovi Josefu Pikousovi.

„Chtěli jsme zbourat mýtus o tom, že Češi jsou jen Švejci a snažili se ze všeho vyzout. Pravdou je, že to byli velmi stateční vojáci a právě v těchto místech drželi celou linii, “ líčí starší z obou bratrů Jan.

Stopa se ztrácí a zase vynořuje

Svědčí o tom i dochované dokumenty a vzpomínky. „Stalo se to například u Jamiana mezi kótou 144, kde byli zakopaní Benešovští, a 208, kde bojovala jičínská domobrana. Mezi nimi byli Maďaři. Když je Italové začali ostřelovat, Maďaři se vzdali a odkryli celé křídlo. Zatímco Benešovští bránili, Jičíňáci obrátili kanóny na Italy. Tím zachránili italský průlom.“

A tak se události bojů proplétají s osudem vojína Pikouse ze 102. pěšího benešovského pluku. Místy se jeho stopa ztrácí a zase vynořuje.

„Sledovat ji úplně do detailu není možné, museli bychom proniknout až do vojenského archivu ve Vídni. Zásadním vodítkem ale byla kniha Jozefa Vričana Po zapadlých stopách českých vojáků. Ten podrobně popisuje i boje v Julských Alpách, přidává mapky a dobové fotky. Kromě toho jsme sháněli vlastní dokumenty a materiály. Třeba válečných pohlednic, které psali vojáci svým rodinám, mám celou sbírku," upřesňuje Jan Pikous.

V roce 1917 skončil Pikous v lazaretu

Svého dědečka viděl jen asi jednou a mladší bratr Šimon se narodil až po jeho smrti. Konec války na bojištích Josef Pikous nezažil. V roce 1917 ho zasáhla střepina do stehna a skončil v lazaretu.

Bojoval však ještě v československomaďarské válce o Slovensko v roce 1919. „Z té doby je i náš jediný snímek dědečka. Tenkrát ještě nebyly československé uniformy, tak nosili vojáci, co bylo. Třeba čapka je polská,“ poznamenává Jan Pikous.

Po válce se Josef Pikous vrátil do jižních Čech a dožil v Hrejkovicích na Písecku.  

102. pluk byl fenoménem, vydával i časopis

I když od bojů uplynulo téměř sto let, jejich zůstatky jsou v krajině viditelné dodnes.

„Našli jsme tam střepiny granátů a střel, valy, které dříve bývaly zákopy, kaverny, uměle vybudované jeskyně, které sloužily jako úkryt a ubikace pro mužstvo, zbytky ostnatých drátů a dokonce i úlomky kostí. A také spoustu vojenských hrobů,“ vyjmenovává Šimon Pikous.

Některé zákopy do výše hlavy jsou zrekonstruované a starají se o ně spolky vojenské historie. Na boje upozorňuje i největší vojenský hřbitov nedaleko kóty 144, kde na křížích figuruje přes tři tisíce jmen.

102. benešovský pluk, jehož cestu bratři Pikousové sledovali, byl fenoménem. „Za první republiky dokonce vydávali svůj časopis Stodruhák, jehož některé výtisky se nám povedlo získat,“ doplňuje Jan Pikous.

Boje v Itálii stály desítky tisíc českých životů. Celkově v 1. světové válce zahynulo kolem 140 tisíc vojáků z českých zemí Rakouska-Uherska.

Na místa bojů s sebou Šimon Pikous vzal i své dva syny. „Je to nejlepší učebnice historie. Když místa sami uvidí a procítí jejich atmosféru, uvědomí si, co za hrůzu to muselo být,“ dodává. Oba bratři do severní Itálie a Slovinska vyrazí i příští rok v květnu - přesně po sto letech od vstupu Itálie do války.

Nejčtenější

U Máchova jezera se usadili šakali. S klimatem se něco děje, říká zoolog

Od března doplní vycpaný šakal expozici českolipské fauny v místním muzeu....

Když šéf českolipského muzea Zdeněk Vitáček, před lety začal nacházet v okolí Doks a Provodína charakteristické stopy s...

Šlágr kola v televizi neuvidíte. Kvůli výběru ČT i postoji klubů

Tyler Redenbach z Liberce se snaží překonat brankáře Třince Šimona Hrubce.

Kdo by čekal, že na televizní obrazovce uvidí šlágr středečního kola extraligy, bude zklamán. Hokejový duel prvního...

Ti tygři jsou bastardi. Jejich orgány mohu použít, hájí se souzený Berousek

Ludvík Berousek u soudu v České Lípě (21. ledna 2019)

V České Lípě pokračuje soudní jednání, při němž se rozplétá kauza nelegálního obchodu s částmi tygřích těl. Veterinářka...

Zemřel filatelista, který vlastnil zřejmě největší sbírku známek v Česku

Nejznámější český filatelista Ludvík Pytlíček na snímku ze srpna 2010

Ve věku 76 let zemřel filatelista Ludvík Pytlíček ze Semil, donedávna majitel zřejmě největší sbírky známek v Česku....

Kamion biatlonistů se vrátil domů. Nejhorší noční můrou je D1, říká řidič

Řidič Martin Žák s kamionem loni najezdil 15 tisíc, letos už 10 tisíc kilometrů.

Třináct metrů dlouhý, čtyři metry vysoký, téměř dva a půl metru široký. Prostě klasický kamion, jakých jezdí na...

Další z rubriky

Ceny pro britské hudebníky stvořili v Lasvitu, podobu jim vtiskla brambora

Soška pro britské umělce

Brambora vtiskla jedinečnost soškám, které si za své výkony převezmou britští umělci. Trofeje pro letošní udílení cen...

Majitel se zbavil psa, který pokousal seniorku. Zvíře může být jinde

Ilustrační snímek

Majitel se zbavil argentinské dogy, která minulý týden ve vesnici Pihel pokousala jedenadevadesátiletou ženu a ta dva...

Rohozec vládne mezi pivy, Zlatou pečeť má i mok z Frýdlantu

Ilustrační snímek

Pivo z Českého ráje, malorohozecká třináctka, získalo nejvýznamnější cenu na světové soutěži Zlatá pivní pečeť, jež...

Advantage Consulting, s.r.o.
LOGISTIK VE VÝROBNÍ SPOLEČNOSTI

Advantage Consulting, s.r.o.
Středočeský kraj, Liberecký kraj, Královéhradecký kraj
nabízený plat: 25 000 - 30 000 Kč

Najdete na iDNES.cz