Jeho maminka si vtipy vystřihovala a lepila do sešitu, tatínek je dokonce kreslil a bavil jimi rodinu a přátele. Sám se celý život věnuje humoru. Nyní slaví osmdesáté narozeniny. Když zjistil, že u rozhovoru máme rubriku „v pěti číslech“, hned nám jedno dodal: 0– ani jednou netančil ve StarDance.
Když se někdo stane humoristou a karikaturistou, dá se předpokládat, že smysl pro recesi projevoval od dětství. Dostával jste třeba dvojky z chování? Když jsem dostal dvojku z mravů, doma za to byl polárkový dort, protože jsem si známku zlepšil. Předtím jsem měl trojku. Ale jen dvakrát, ještě na smíchovské jedenáctiletce, než jsem propadl z ruštiny a skončil.
Za co ty trojky byly? První jsem dostal za vytvoření víc než stočlenné fronty u krámku na ovoce a zeleninu. Dneska se to považuje za běžný žánr výtvarného umění, ale já tím předstihl jak Eugena Brikciuse, tak Milana Knížáka.
Kdyby u toho nebyl policajt, asi by mě ty bojovné dámy zmlátily. Skončil jsem na okrsku v Nádražní. Vyptávali se, jestli frontu nefotil nějaký cizinec.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
