Momentálně jsou prý vystřílení. „Ale o novém materiálu XIII. století uvažujeme,“ prozrazuje zpěvák, kytarista a skladatel Petr Štěpán, frontman kapely.
Proč jste se rozhodli nahrát nové verze starších písniček?
Žádné album nemělo tak nezvyklý a neočekávaný vznik jako Zahrada světel. Na počátku byla idea udělat desku s názvem XIII. století featuring Petr Štěpán, na němž bude nový materiál doplněný o novou verzi skladby Upír s houslemi. Tuhle písničku jsme vrátili do repertoáru, začali jsme ji zase hrát na koncertech. Je to velká hitovka, jsem na ni hrdý. Nová verze se moc povedla a Vladimír Kočandrle z vydavatelské firmy nám řekl, že když už budeme ve studiu, ať rovnou nahrajeme i novou verzi Mystery Ana. Aby zněla pořádně, ne s těmi plastovými bubny, které jsou v původní podobě.
To je zase s dovolením moje velmi oblíbená věc. A v nové podobě je temnější a dunivější.
Souhlasím, to byl přesně záměr, zhutnit rytmiku a celkově přidat na důrazu. Každopádně jsme se chystali do studia nahrát další věci, ale kvůli koroně se to stoplo. Natáčet nebylo možné, zůstali jsme v izolaci. Během ní mě navštívil můj přítel R. X. Thámo z kapely Bratrstvo luny a zeptal se mě, jestli bychom nenahráli českou verzi písničky Into The Garden Of Delight. Byl v tu chvíli velký pokušitel, jenže já jsem s českým textem Zahrada světel nebyl spokojený. Tak jsem ho požádal o spolupráci. Byl nadšený, za pár dní poslal refrén a další fragmenty. Chytil jsem se toho a společně jsme text dotáhli. A píseň, která měla být jen jako doplněk, se dostala do čela alba a pojmenovali jsme ho po ní.
Jak se stalo, že v několika skladbách hraje vaše bývalá klávesistka Jana Havlová?
Naše současná klávesistka Kateřina Kameníková během prací na albu uvázla v zahraničí, a jelikož jsme už měli zamluvené studio, oslovili jsme Janu. Začal měsíc příprav, nazkoušeli jsme tři písničky, připravili jsme je pro nahrávání a dopadlo to úžasně. Říkám to proto, že Jana svým přístupem a hlavně zpěvem písničkám dala úplně nový a nečekaný rozměr. Zpívala se mnou refrény Mystery Ana, Zahrady světel, má tam krásné vokály, posouvá to někam k romantickému a milostnému vyznění.
Druhý disk kompletu tvoří váš sólový projekt Hindenburg. Tvrdá elektronika, což je vaše druhá hudební tvář. Kde je spojnice s kytarovým gotickým rockem?
Hudebně tam asi žádná není, jedinou spojnicí jsem já. Kytary a gotika je XIII. století, Hindenburg je Petr Štěpán. Původně měl tenhle materiál navazovat na trojalbum Horizont události, který vyšel u příležitosti mých padesátých narozenin. Na něm je první album tohoto projektu, které ale prošlo tak trochu bez povšimnutí. Takže jsem se rozhodl v něm pokračovat trochu jinak, udělat rychlá taneční tempa, nakopnout to trochu. Prostě tvrdá a úderná elektronika. V tomto duchu jsem udělal aktuální desku Hindenburg, která se jmenuje Deus ex machina. Je to jediná zpívaná věc a celý disk uzavírá.
S elektronikou jste pracovali už na druhém albu XIII. století Gotika, čili to není úplná novinka.
Tuhle muziku občas poslouchám, mám hodně rád kapelu Laibach. Je to moje další cesta, jak se hudebně vyjádřit. Před lety jsem si říkal, co bych dělal, kdyby mi odešel hlas. A došel jsem k názoru, že elektronickou hudbu.
Přemýšlíte o příštím albu?
Samozřejmě že o něm uvažujeme, ale teď jsem totálně vystřílený z práce na Zahradě světel, čili nic nového nemáme. Takže až se nějak sebereme a uvidíme, jak to bude dál, velmi rád bych něco udělal. Snad by to během roku, roku a půl mohlo být. V tuhle chvíli je to otevřené.
