Netradiční sci-fi District 9 vydobyla režisérovi Neilu Blomkampovi celkem slušné renomé a napjatě se očekávalo, s čím přijde příště. Jeho další počiny Elysium nebo Chappi tak docela nepřesvědčily, ale byly z nich patrné ambice a rukopis tvůrce. Z Gran Turismo nedýchá vůbec nic, snad jen snaha dovléci klišovitý a předvídatelný scénář do cílové rovinky a mít to celé konečně za sebou.
Zkušenější diváci si mohou od úvodní scény odškrtávat, co všechno se v následujících minutách stane, jak se to stane, kolik slz bude prolito v dojemných scénách a radovat se, jak jim o vychází.
K ději zhruba toto: Jann Mardenborough je vášnivým hráčem závodního simulátoru Gran Turismo. Ač jeho otec nemá pro jeho koníček pochopení, pro Janna jsou rychlé vozy vším. Jednoho dne mu osud do cesty postaví výzvu – pokud uspěje v soutěži GT Academy, má šanci stát se opravdovým závodníkem pro tým Nissan. A co byste řekli? Měl ho tam! Uspěl, stal se závodníkem a i když na něj bylo zprvu pohlíženo jako na outsidera, nakonec všem vytřel zrak. To vše podle skutečných událostí za asistence reálného Janna Mardenborougha, který ve filmu zastal roli kaskadéra představitele sebe sama Archieho Madekweho.
Scénář působí, jako by ho napsal někdo, kdo v životě neviděl jediný film na téma „obyčejný člověk, který se navzdory protivenství osudu vypracuje v šampiona“. Vrší stokrát viděné situace a tisíckrát slyšené promluvy. Neobtěžuje se přijít s čímkoliv nečekaným, vyhýbá se skutečným konfliktům, nedokáže pořádně propracovat postavy. Sledujeme ploché, jednorozměrné figury, jejichž úloha je jasně definovaná od prvního okamžiku, kdy se objeví na plátně. Nemají šanci ničím překvapit, zaujmout.
Charismatičtější, nebo alespoň lépe vedení herci by jim možná dokázali vtisknout jakous takous osobitost, ale za tohoto stavu věcí, kdy největší hvězdou na plátně je matný Orlando Bloom a s hlavní rolí se potýká již zmíněný nepříliš sympaticky působící Archie Madekwe s poněkud hovězím hlasem, není ke komu se přimknout. I letitým walkmanem s kazetou Black Sabbath definovaný Jannův trenér a mentor Jack Slater v podání Davida Harboura je ve své retrostylizaci matným odstínem podobně staromilského Johnnyho Lawrence ze seriálu Cobra Kai.
Film kromě všeho vyřčeného brzdí rutinní Blomkampova režie, prostá invenčnějšího tvůrčího vkladu. Až se chce ronit slzy při vzpomínce na vizuálně neuvěřitelně nadupanou jízdu Speed Racer sourozenců Wachowských.
Ale není třeba chodit až tak daleko, Gran Turismo nesnese srovnání ani s Rivaly, Le Mans ’66 a na frak mu dají i pixarovská Auta. Neboť tyto filmy kromě rychlých aut a závodění nabízejí navíc i silné a propracované vztahy mezi hlavními aktéry. Svist pneumatik, řev motorů a jásot obecenstva při posledním kole pro ně není cílem, nýbrž prostředkem k vystavění nosného příběhu. I díky tomu neztrácejí ani po letech lesk, švih a eleganci, zatímco Blomkampovo vozítko je čistě na jedno použití.
