Souhlasím s autorem recenze

Začátek hry byl zajímavý, chvíli mně sice trvalo, než jsem přišla úplně "do obrazu". Válečná léta jsou tady zobrazena jakoby snově, jako vzpomínky, které Goldflam slýchával od starších. Léta komunismu jsou zpracovaná se správným ironickým odstupem. To všechno bez sentimentu a bez snahy otřást diváka hrůzami doby. Tím to na mě působilo trochu jako "dokument". Je ale fakt, že jakmile se hra dostane do devadesátých let, ten nadhled už se vytrácí, je to spíš taková nejistota, co s tím. Hra se tak zbytečně dál prodlužuje a tříští různými scénkami.