Vlastimil Argman, generální ředitel porcelánky THUN 1794.

Vlastimil Argman, generální ředitel porcelánky THUN 1794. | foto: Václav Šlauf, MAFRA

Průšvihy zažehnány, teď ještě sehnat kvalitní lidi, říká šéf porcelánky

  • 51
Průšvih hned v prvních dnech roku 2017, ze kterého se porcelánka několik měsíců vzpamatovávala. A pak v srpnu druhý. Přesto je generální ředitel firmy Thun 1794 Vlastimil Argman mírně optimistický. I přes řadu problémů, mezi něž patří věčný boj o kvalitní zaměstnance, se firmě daří.

Jak si stojí porcelánový průmysl jako takový?
Úplně „na štíru“ to už není. Ale stále je to nepřetržitá řehole. Vstupy a zejména mzdy jsou výrazné. Například jen u nás mzdové náklady dělají něco mezi 30 a 40 procenty. Každý nárůst je tedy výrazným zásahem do ekonomiky.

Ale obecně v Evropě porcelánový průmysl zažívá lepší časy. Firmy měly možnost zajistit si výhodnější ceny energií, tedy elektřiny či plynu, poptávka po porcelánu stoupá, zájem o něj je. Je to zřejmě dané ekonomickým boomem, který Evropa prožívá.

Jak se dařilo firmě v letošním roce?
Rozdělil bych to na pozitiva a negativa. Pozitivní je, že jsme celý rok měli naplněnou výrobní kapacitu až na hranici současných možností. Dařilo se dodržovat termíny, stabilizovali jsme obchodní partnery a začali jsme se spoustou nových projektů. To nám dává pozitivní náboj do budoucna.

Negativní bylo, že hned první letošní den v práci jsme měli havárii na peci. Trvala skoro deset pracovních dnů, kdy byla odstavená výroba. To jsme se skřípěním zubů překonali. Do ekonomiky firmy měla tato havárie negativní dopad v řádu milionů korun.

No a když jsme z těchto problémů vybředli, postihla nás v srpnu havárie na druhé peci. To byla historicky asi největší havárie v podniku. A my zase stáli. Tyto dvě věci silně ovlivnily chod firmy. Měli jsme co vyrábět, ale nebylo na čem.

Ale zase máte dvě zbrusu nové pece?
Jedna je opravená tak, že by měla být naprosto v pořádku. A druhou chystáme vyměnit. V dubnu bychom měli mít novou, moderní s daleko lepšími parametry co se týká spotřeby plynu, kvality výpalu i lepších provozních podmínek pro lidi. Na to se těšíme. Je to strategická investice. Pec, kterou se chystáme zdemolovat, je tady 50 let. Za prvé má tedy nárok na nějaké mouchy, a za druhé je to generační výměna. Nová pec pro firmu znamená jistotu na několik desítek let.

Jak výrazný „zásek“ do ekonomiky společnosti tyto dvě havárie byly? Budete na konci roku v černých, nebo v červených číslech?
Děláme vše pro to, abychom ztrátu eliminovali. Dnes už můžu říct, že se na samém konci roku budeme zřejmě pohybovat někde na hraně záporné nuly. Nebude to žádný ekonomický průšvih.

Na hospodaření firmy se ale také zcela jistě podepsala neustále se zvyšující minimální mzda. Jak výrazně?
Nárůst minimální mzdy v posledních dvou letech způsobuje v našich provozech problém v tom, že se k sobě blíží mzdy těch řekněme nejhůře placených profesí s těmi lépe ohodnocenými. Kličkujeme v tom jako zajíci v trávě. Ale daří se nám to.

Logicky jsme museli zvednout platy, to nás muselo dohonit. O lidi se postarat musíme, aby nebyli v regionu na úplném chvostě výdělkového řetězce. Letos jsme se tak dostali na průměrnou mzdu 20 tisíc korun, což už je docela slušné. Navíc je důležité vidět ještě další aspekty. Máme jednosměnné provozy, práce není relativně fyzicky náročná.

Vstříc vycházíme i matkám s dětmi. Myslím si, že v tomto ohledu jsme sociální podnik, což nám umožňuje udržet lidi ne výší výdělků, ale právě díky sociálnímu přístupu.

Daří se vám stabilizovat tým lidí?
Problém s fluktuací je v Karlovarském kraji výrazný. Všude kolem nás vyrůstají nové průmyslové podniky, které potřebují lidi. To se negativně promítá v prakticky permanentním úbytku sil. Sehnat dnes kvalitního člověka v dělnické profesi je docela obtížné. Takže s lidmi zápasíme. A to je asi náš největší současný problém.

Nutí vás situace sáhnout i po zahraničních dělnících?
Saháme po nich. Hledáme cesty, jak sem dostat a tady stabilizovat část zahraničních dělníků. Ale v žádném případě to není dominantní většina. Máme jich kolem čtyř až pěti procent. Ale v nepřetržitých provozech už bychom se bez nich neobešli.

Zmínil jste se i o tom, že se vám podařilo stabilizovat trhy. Našli jste si nějaké nové?
Dnes výraznou většinu našich výrobků vyvážíme do zemí Evropské unie. Částečně máme nové trhy, jako je například Egypt. S Evropskou unií pak úzce souvisí i další naši zákazníci, jako je například Ikea. V tomto případě jsme hodnoceni jako dobrý dodavatel.

Dodáváme do Dánska speciální výrobky, jako jsou například varné mísy. Speciální sortiment vyrábíme i pro německou reklamní agenturu. Takže máme stabilizované portfolio odběratelů. A hlavně diverzifikované. Nejsme zaměření na jeden trh, kterým bylo v minulosti Rusko. Dnes je to rozložené. Ale samozřejmě země bývalého Sovětského svazu stále patří mezi zajímavé zákazníky.

Rýsuje se do roku 2018 nějaká významná zakázka?
Rýsuje se velká promoční akce. Jednání jsou ale v úplném počátku, takže předesílat nějaké informace je předčasné. Kdyby to klaplo, znamenalo by to, že bychom některé výrobky museli začít kooperovat, abychom byli schopni dodávat.

A vedle nové přežahové pece chystáte nějaké další investice?
Uvažujeme ještě o investicích do závodu v Klášterci nad Ohří. I o této možnosti se ale zatím pouze jedná. To, co je pro nás teď důležité, je pec v Nové Roli.