Oslavovat vojáka, který začal svoji kariéru tím, že přeběhl k nepříteli i s plukovní pokladnou, a ukončil ji tak, že připravoval zradu svého vrchního velitele, mi nepřijde zrovna skvělé.

Díváte se na to pohledem dnešní morálky. Ve své době se Valdštejn choval stejně, jako tisíce jiných, kteří běžně měnili strany. Od prostých vojáků, kteří šli bojovat do té armády, kde dostali lepší deku a silnější polévku, až po vrchní velitele. Valdštejn byl extrémně schopný a ctižádostivý, bylo na něj hodně vidět, proto na své ambice taky dojel, to je jediný rozdíl.