Kostel bez zvonu je jako tělo bez srdce. V Zahrádce zní znovu po letech

  • 3
V sobotu se po čtyřech desítkách let se opět roztlouklo srdce kostela svatého Víta ve zrušeném a vysídleném městečku Zahrádka u Ledče nad Sázavou. Nový zvon pořídil Spolek Přátelé Zahrádky z veřejné finanční sbírky.

Městečko Zahrádka neexistuje již několik desetiletí. Zatopila jej voda z vodní nádrže Švihov. Lidé se museli vystěhovat a po vzkvétajícím městečku zbyl jenom kostel, kašna, socha Panny Marie, a také množství rodáků, pamětníků a přátel, kteří se do zaniklé obce pravidelně vracejí vzpomínat.

Právě oni stáli za tím, že kostel svatého Víta v sobotu dostal zvon nový.

Nese jméno Josef a byl věnován spolkem Přátelé Zahrádky k 800. výročí první písemné zmínky o Zahrádce, která na letošní rok připadá, a také komunisty umučenému knězi Josefu Toufarovi, který zde v letech 1940 až 1948 působil.

Zvon vznikl ve zvonařské dílně Petra Rudolfa Manouška. Jeho pořízení přišlo na 320 tisíc korun. Další desetitisíce stály úpravy ve věži. „První jednání s organizátory jsme měli v únoru tohoto roku. Já jsem si to zde byl obhlédnout a udělal návrh zvonu. Vlastní výroba zabrala tři měsíce. Zvon má základní ladění v tónu d2. Hmotnost samotného zvonu je 198 kilogramů. Společně s hlavicí a se srdcem váží 260 kilogramů,“ popsal zvonař Petr Rudolf Manoušek.

Zvon byl odlit v holandském Astenu, odkud putoval nejprve do Ledče nad Sázavou, kam se odstěhovala řada původních obyvatel městečka. Do Zahrádky jej přivezla slavnostně ozdobená bryčka tažená koňmi. Vůz udělal po trase několik zastávek. Cestu zvonu sledovaly stovky lidí a jeho příjezd uctily i nastoupené jednotky dobrovolných hasičů.

Iniciátorkou pořízení nového zvonu byla Lenka Lhotková. „Mám k tomuto místu vztah. Můj děda s babičkou zde měli hotel s kinem. Děda byl komunisty pronásledován a o vše tady přišli. Cítila jsem k tomuto místu dluh. A komu jinému udělat zvon, než páteru Toufarovi a místním rodákům? Když ten zvon tady bude bít, tak je vidět, že pravda a láska zvítězí. A páter Toufar tu bude s námi napořád,“ říká Lenka Lhotková, která byla na slavnosti v kostýmu kněžny Vilemíny z Auerspergu a ze Žleb. Kněžna byla se svým manželem Vincencem Karlem patronem tohoto kostela a stála za jeho obnovou a pořízením zvonů po ničivém požáru v roce 1850.

Zahrádka o své zvony přišla minimálně čtyřikrát. Dvakrát se zvony roztavily při velkých požárech v letech 1783 a 1850. Zabaveny byly i za obou světových válek v letech 1915 a 1942. Od druhé světové války tak byl kostel svatého Víta bez vlastního zvonu. „Páter Toufar, který zde působil po svém vysvěcení až do roku 1948, hned po válce do kostela zapůjčil jeden zvon z kostela v Ježově. Ten zde sloužil až do roku 1975, kdy se Zahrádka likvidovala,“ popisuje historii zvonů v kostele Jan Čihák, člen výboru Spolku Přátelé Zahrádky.

Na věži kostela byla zachována zvonová stolice, kde jsou místa pro dva zvony. „My jsme zvolili zvon rozměrově menší. Z toho důvodu, aby bylo do budoucna možno zakoupit případně zvon další. Ale to není teď aktuální. Nyní chceme zaměřit své síly na obnovu kostela. Opravovat by se měl interiér i fasáda kostela, obnovu však potřebuje také kašna i socha Panny Marie. Na co sbírku zaměříme v dalším období, ještě budeme upřesňovat. Ve sbírání finančních prostředků stále pokračujeme,“ doplnil Čihák.

Zvon následně posvětil královéhradecký biskup Jan Vokál. Poté byl zvon za pomoci jeřábu vyzvednut do věže a po mši svaté se poprvé rozezněl nad hladinou vodní nádrže Švihov.

Zvonit bude pravidelně každý den v poledne a při večerním klekání.


Témata: Vysočina