Ke spokojenosti s vlastním tělem vede mnoho cest a každý si musí najít tu svou. Zásadní je ale „bod zlomu“, okamžik, kdy najdeme silnou motivaci. Příběhy lidí, kteří nějakou zajímavou cestu našli a vydali se po ní, najdete v aktuálním čísle Ženy a život, konkrétně v příloze Krásná do plavek. Pro inspiraci přinášíme jeden z nich – začtěte se do rozhovoru s Janinou Černou, autorkou blogu Cukrfree.
Jste už několik let „cukrfree“. Co to přesně znamená?
Tento způsob stravování je založen na omezené konzumaci cukru i fruktózy a na jídelníčku s nízkým obsahem sacharidů a vyšším množstvím zdravých tuků. Výhodou „low carb“ – tedy nízkosacharidového stravování – je to, že nemáte potřebu jíst každé dvě hodiny a je pro vás postačující najíst se dvakrát až třikrát denně.
Na svém blogu píšete, že jste se třináct let snažila přijít na to, jak jíst, aby bylo tělo v normě a vy jste byla spokojená. Jaká je vaše zkušenost s dietami?
Už od svých dvanácti let jsem se snažila najít způsob stravování, při kterém nebudu jen přibírat, které bude zdraví prospěšné, a hlavně bude dlouhodobě udržitelné. Všechny moje diety měly jedno společné – byly nízkotučné, zato s vysokým obsahem sacharidů. Až po dlouhé době jsem přišla na to, že nejsou k ničemu. Můžete díky nim zhubnout, ale většina lidí se po čase vrátí ke svému obvyklému stravování a vysněná postava je zase ta tam.
Nestačilo by více cvičit?
Troufám si říct, že mám nacvičeno až do konce života. Pohybem, nebo spíše spalováním kalorií jsem byla posedlá, a tak jsem trávila veškerý volný čas sportem. Závodně jsem plavala, mimo každodenní tréninky ještě chodila do posilovny, ráno před školou běhala kolem deseti kilometrů, o víkendech jezdila sedmdesátikilometrové výlety na kole. Cvičila jsem opravdu extrémně moc. Nyní se snažím cvičit už jen pro zdraví a pro radost.
Strava s nízkým obsahem cukru tedy byla dalším krokem na cestě za vysněnou postavou? A byla posledním z pokusů?
Cukrfree s vysněnou postavou už nesouvisela. V době, kdy jsem se o život bez cukru začala více zajímat, jsem poněkolikáté trpěla bulimií, vážila jsem téměř osmdesát kilo a po letech hubnutí, tloustnutí, hladovění a přejídání jsem už chtěla najít jediné – klid a rovnováhu. Bála jsem se, že zase přiberu, ale doufala jsem, že se snad tělo nakonec srovná a váha půjde do normálu. Byla jsem překvapená, jak rychle mě opustily chutě na sladké a neustálé myšlenky na jídlo, ale i tím, jak rychle a jednoduše mě opouštěla přebytečná kila. Paradoxně jsem tedy té „vysněné“, nebo spíše přirozené postavy dosáhla, až když jsem o ni přestala usilovat. Ukázalo se, že ze všech těch mnou vyzkoušených cest je to cesta jediná, na které můžu dlouhodobě fungovat a mé tělo si bez jakékoli větší námahy udržuje svou přirozenou váhu.
Co byste poradila těm, kdo se rozhodnou být cukrfree?
Začátky stravování bez cukru mohou být těžké, a často jsou. Závislost na cukru je stejná jako každá jiná a zbavit se jí bývá složité. Ale pomocí nízkosacharidových diet můžete předcházet i spoustě nemocí. Kromě toho lidé, kteří vysadili cukr nebo sacharidy obecně, popisují, že se zbavili výkyvů energie, únavy, obsesivních myšlenek na jídlo, zlepšila se jim pleť, zbavili se zánětů v těle a shodili přebytečná kila. Cítí se zkrátka lépe. Důležité je vědět, proč to děláte.
